S jistou nadsázkou se dá říci, že co sliboval komunismus, splnil až kapitalismus. Plná zaměstnanost měla být jedním z největších výdobytků reálného socialismu, zatímco na Západě zotročené masy nezaměstnaných úpěly. Nyní Česko ukazuje, že k vymýcení nezaměstnanosti není potřeba totality. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU a už notně podstřelujeme i přirozenou míru nezaměstnanosti.

Abychom ale dobrá léta v Česku nepřechválili. Podobně jako u komunistické plné zaměstnanosti ekonomika musela vytvářet zbytná a neefektivní místa, aby byl ÚV KSČ spokojen, i v té kapitalistické verzi se konzervují některé velmi škodlivé jevy.

Že skoro všichni práceschopní Češi jsou zaměstnaní, zdaleka nezaručuje i jejich spokojenost. Často mají kratší kontrakty, než by chtěli. Dělají horší práci, než by chtěli. A pracují za míň, než by chtěli.

Nesoulad mezi potřebami firem a trhem práce je vidět na mnoha statistikách. Chybí kvalifikovaní pracující. Na druhou stranu podle OECD máme mimořádně velký poměr "překvalifikovaných" pracujících − ti mají vyšší kvalifikaci, ale stejně dělají něco horšího a méně placeného.

Vůbec se také nelepší lenost Čechů, nechceme se stěhovat za prací. O 50tisícový státní příspěvek na přestěhování za prací požádalo zatím jen 126 Čechů (!).

Nelepší se ani strukturální nemoci českého pracovního trhu. Nezaměstnanost totiž nijak nepopisuje nemalou skupinu dlouhodobě nezaměstnaných, kterou je třeba navrátit na trh práce.

A nemizí ani regionální rozdíly. Nezaměstnanost v Ústeckém kraji ve výši 6,4 procenta je jistě potěšující zlepšení, ale v Plzeňském kraji je to přece jen o dost lepších 2,5 procenta.

Všichni tak v české kapitalistické plné zaměstnanosti pěkně pracujeme, ale spokojeni stále nejsme. Firmy by od nás chtěly vyšší přidanou hodnotu a my zase vyšší mzdy. A to pokud možno v každém koutě republiky. Nabízí se tak kacířská myšlenka: ať třeba nezaměstnanost zase trochu stoupne, ale ať tu už konečně vznikají dobře placená kvalifikovaná místa, která jsou Češi schopni také obsadit.

Související