Radost ze zakázky na nového správce mýtného systému kalí fakt, že je zveřejněná minimálně s tříletým zpož­děním. Někdy v roce 2014 byla poslední šance zvládnout začít soutěž tak, aby bylo jasné, kdo po roce 2016 bude dál vybírat miliardy mýtného na českých dálnicích. To se, jak známo, nepodařilo, a tak nyní výběr funguje dál pod Kapschem a teprve od roku 2020 by zde měl začít úřadovat (staro)nový provozovatel.

Tyto stesky ale už známe a politici si přehazují zodpovědnost, kdo za to může. Podstatnější jsou nyní parametry nové zakázky. Neznáme zatím detaily zadávacího řízení, takže obří sumu 29 miliard, kterou stát hodlá během deseti let zaplatit, nelze kritizovat.

Sporný je ale jistě požadavek na technologickou neutralitu nového systému. Tedy v překladu: nový provozovatel nemusí po Kapschi využívat mýtné brány a může nasadit satelitní sledování vozidel. Jenže to není rozhodování na zelené louce. Dekádu se tu budovaly brány, a nyní je máme hodit do starého železa?

S tím souvisí druhý předpoklad. Aby satelit měl vůbec šanci, ČSSD na vládě prosadila, že se nové mýtné rozšíří alespoň o 850 kilometrů silnic prvních tříd. To ale není vůbec promyšlené a nestaví se za to v Česku prakticky nikdo. V podkladové studii poradenská firma Deloitte propočítala tři varianty rozšíření mýta: o 76, 474 a 900 kilometrů. Z politických důvodů se prosadila poslední možnost, ale tím pádem se bude stavět systém i tam, kde je poloviční provoz proti stávajícím zpoplatněným dálnicím. Opravdu chceme mýto "napařit" třeba i regionální nákladní dopravě a zaplatit zvýšené náklady dopravců v cenách konečných výrobků na pultech?

Jak technologická neutralita, tak masivní rozšíření mýta postrádají politický i společenský konsenzus. Zdaleka nejhorší by bylo to, co se stalo před deseti lety po zavedení prvního mýta. Mýto se mělo rozšířit i na silnice prvních tříd, ale stát se pak lekl a zrušil to. Pokud se to samé stane i nyní, bude z toho opět jen bolehlav, špatně vysoutěžená cena a spousta dodatků nevýhodných pro stát.

Související