Roboti a digitalizace ovládnou i Česko a vláda se svým programem 4.0 takovou budoucnost snaží přiblížit. Zvýšit se má konkurenceschopnost a produktivita domácího průmyslu, současně bude potřeba méně lidské práce. Nejen fyzické, protože auto­matické systémy umějí nahradit dokonce i myšlení.

Podle analýzy Úřadu vlády ČR by digitalizace měla do patnácti let vytvořit asi 300 tisíc pracovních míst, ale současně zlikvidovat 700 tisíc starých. Čistý úbytek tedy představuje 400 tisíc příležitostí k výdělku. Problémy budou mít dělníci pracující s kovem − těch má ubýt přes 40 tisíc. Nebo sekretářky, prodavačky či pojišťováci a řidiči. Obávat se naopak nemusí experti na zpracování dat, vývojáři internetových aplikací, lékaři či ošetřovatelky v domovech důchodců.

Právě sociální služby, které jsou u nás oproti Západu poddimenzované, by se měly stát hlavním zaměstnavatelem lidí uvolněných odjinud. Úbytek míst možná nebude tolik vadit i proto, že se Česko vylidňuje. Ačkoliv v de­tailu je to složitější: demograf Tomáš Fiala z Vysoké školy ekonomické v Praze varuje, že nedostatek pracovních sil může být iluzí, neboť až do roku 2030 poroste věk odchodu do důchodu.

Převažují ale optimisté. "Zatím těžíme z komparativních výhod. Ty postupně mizí, a tak se ptám, jak budeme připraveni, abychom obstáli v konkurenci digitální ekonomiky. Z těchto důvodů pro nás internet, robotika a digitalizace mohou znamenat zachování konkurenceschopnosti a pracovních míst," říká Eduard Palíšek, šéf české pobočky Siemensu, společnosti, která se na zavádění digitalizace podílí.

Spisovatel Karel Čapek, který skoro před sto lety v divadelní hře R.U.R. poprvé představil roboty, by se divil. Vize, že zemi ovládnou stroje, patřila donedávna na stránky sci-fi románů, v posledních letech se však začíná měnit v realitu. Digitalizace, zrychlená automatizace kombinovaná s internetem a počítači řízená výroba nabírají na tempu po celém světě i v České republice.

Jedním z lídrů této změny je zde Siemens, německá technologická společnost, která má v České republice devět tisíc zaměstnanců. Generální ředitel domácí pobočky Eduard Palíšek je přesvědčen, že právě digitalizace otevírá nové možnosti k udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti českého průmyslu a tím i celého hospodářství. Siemens ČR nabízí svá digitální řešení ostatním firmám, ale současně na nové standardy převádí i sedm zdejších výrobních závodů. "Nejdále jsme nyní se zaváděním digitálních technologií na výrobu elektromotorů v Mohelnici. Tam se využívá například elektronické sledování strojů, plně digitalizovaná výrobní dokumentace či animovaný 3D postup montáže motoru," řekl týdeníku Ekonom ředitel českého Siemensu pro digitalizaci Leoš Dvořák.

Firma v tom vidí velký potenciál a připomíná své úspěchy. Její systémy totiž přispěly ke zvýšení konkurenceschopnosti řady jiných společností, ať šlo o výrobu automobilů Maserati Ghibli, vozů BMW v Číně nebo fotoaparátů Canon. Celosvětově proto odhaduje růst digitálních služeb o osm až deset procent ročně.

Digitalizace a internet mění podobu průmyslu, energetiky, obchodu i logistiky. Zvyšuje flexibilitu a konkurenceschopnost, produktivitu a přináší dokonalejší výrobky i služby. Současně však vyžaduje méně lidské práce, a to nejen fyzické. Roboti a automatické systémy přebírají řadu myšlenkových procesů, počítače a rozmanité softwarové aplikace začínají být schopné nahrazovat lidské myšlení. To je zásadní změna, protože ještě koncem 20. století automatizace byla vlastně hlavně mechanizací, která nahrazovala "jen" sílu svalů. V Siemensu v tom problém nevidí, stojí v čele této technologické vlny a expandují. V Německu experti dokonce odhadují, že tam s nástupem takzvaného Průmyslu 4.0 stoupne zaměstnanost až o šest procent. Ostatně ve výkladní skříni celé společnosti Siemens, plně digitalizovaném závodě v bavorském Amberku, který je v provozu od roku 1989 a vyrábí ve velkém průmyslové počítače, zatím počet zaměstnanců nijak neklesl.

Jiným příkladem je český výrobce dveří Sapeli v Jihlavě a Polné, kde jen díky rozsáhlé digitalizaci výroby v předchozích letech nemají za současné konjunktury problémy s nedostatkem pracovních sil.

Z továren do služeb

Jenomže v dlouhodobém výhledu může mít pravdu americký podnikatel a autor knihy Vzestup robotů Martin Ford. Ten z perspektivy Silicon Valley, centra digitální revoluce, tvrdí, že automaty jednou nahradí i vzdělané lidi a že si práci udrží jen ti nejkreativnější.

S temnou předpovědí přišel čínský zakladatel e-shopu Alibaba Jack Ma. "Svět zažije v příštích třiceti letech více bolesti než štěstí," prohlásil na podnikatelském fóru v Čeng-čou v souvislosti s tím, že internet vytlačuje lidskou práci. A varoval dokonce před sociálními konflikty."Stroje by měly dělat jen to, co lidé nemohou. Pouze tak budou roboti spolupracovat s lidmi, místo aby je nahradili," řekl byznysmen.

K tomu studie univerzitních institucí v USA a Velké Británii uvádějí, že do roku 2030 počítače a roboti zlikvidují ve vyspělých zemích třetinu pracovních míst.

V Česku to má být docela podobné. Podle analýzy, kterou tým Aleše Chmelaře z Úřadu vlády založil právě na adaptaci západních modelů na domácí podmínky, by digitalizace do patnácti let měla vytvořit 300 tisíc nových pracovních míst, současně ale likvidovat 700 tisíc starých. Což znamená čistý úbytek přibližně 400 tisíc míst. Obdobná studie Národního vzdělávacího fondu a ministerstva práce z loňského prosince předpovídá, že digitalizace může v následujících 20 letech ohrozit desetinu míst a v dalších 35 procentech výrazně změnit vykonávanou činnost.

Nejméně mají být podle Chmelaře ohrožena digitalizací pracovní místa ve vzdělávání, zdravotní a sociální oblasti a přirozeně i zaměstnání týkající se informací a komunikace. Někde uprostřed si stojí veřejná správa a ekonomické obory − neboť počítače už umějí zpracovávat finanční a ekonomické analýzy. Zvládnou pracovat i s textem, a tak pronikají do světa médií. K jednoznačně ohroženým oborům patří ubytování a stravování, kde může mnoho činností zastat technika. Což ještě více platí pro všechny formy jednoduché administrativy, jak ve veřejném sektoru, tak ve firmách. Znatelně se sníží potřeba živé práce také ve zpracovatelském průmyslu, zemědělství a hornictví. A vůbec nejvíce jsou ohroženi zaměstnanci ve skladech, které nové technologie umějí kontrolovat, a také v dopravě.

Pokud se seřadí obory, kde se změny dotknou největšího počtu lidí, na prvním místě budou nástrojáři − těch ubude až 45 tisíc. Pak zaměstnanci v administrativě, skladech a na montážních linkách. O práci asi přijdou tisíce prodavaček, obchodních zástupců a nákupčích. Současně se čeká, že právě v těchto nejohroženějších oborech s investicemi do techniky dojde ke zvýšení efektivity. "Na jedné straně tam ubude lidí, ale otevřou se tu příležitosti pro podnikání," řekl Chmelař Ekonomu.

Nové technologie v Česku nejvíce ohrožují dělnické profese, zaměstnance v dopravě a mnoho lidí v administrativě.

Jiní si myslí, že žádné drama nehrozí a změny budou pomalejší. "V horizontu 10 či 15 let se toho tolik nestane, a zvláště ne u nás. Vždyť za dvojnásobně delší dobu jsme nebyli schopni ani opravit dálnici D1," soudí Tomáš Surka, ředitel pracovně-poradenské společnosti McRoy Czech. Přesto nejde o plané strašení − dobrý vzor představuje Londýn, odkud za patnáct let zmizelo 33 tisíc sekretářek, 30 tisíc účetních a 16 tisíc prodavaček od pokladen nebo skoro pět tisíc knihovníků a knihovnic. V USA zase podle oxfordské studie roboti, automaty a počítače přebírají práci v obchodních call centrech (protože umějí mluvit), při ověřování dokumentů, šití oděvů, ale rovněž v pojišťovnách, daňovém poradenství a zpracovávání výpočtů.

Zahraniční zkušenosti také naznačují, že hospodářsky rozvinutá velká města se s digitalizací vypořádají lépe než venkovské regiony. Pro Prahu a Středočeský kraj půjde o další příležitost, v severozápadních Čechách problémy narostou. Analytici Úřadu vlády nicméně varují, že Česko je na změny připraveno méně než jiné země. Negativně se má projevit nedostatek českého kapitálu, klesající míra investic do moderní techniky a pokulhávající výzkum a vývoj.

Učit se, učit se, učit se

Experti se shodnou, že budoucnost mají kreativní zaměstnání. Tím mají na mysli specialisty na databáze a počítačové sítě, vývojáře softwaru a komunikačních technologií a elektrotechnické specialisty. Hodně půjde o zajištění uživatelského pohodlí nových aplikací. Zájem bude o vývojáře a analytiky, přičemž tyto profese nebudou mít vyhraněně technický charakter, podstatný má být důraz na obchod, podnikání nebo mezioborové znalosti a schopnost oslovit zákazníky. Na kvalifikovanou sílu bude náročná práce s big daty, zejména tam, kde jde o analýzu a využití těchto údajů ve výrobě nebo službách. Mnoho pracovníků si vyžádá zajištění kybernetické bezpečnosti. Spolu s tím budou žádaní i manažeři − nejen ve firmách na informační a komunikační technologie, ale také ve vzdělávání, zdravotnictví a sociálních službách. Zájem má být i o vědce, zejména specialisty na biologii. "Počet lidí ve všech těchto profesích se může znásobit," míní Aleš Chmelař.

Infografika

Nová místa budou vznikat v průmyslu. "Stroje je nutné nejen navrhnout a vyrobit, ale i prodávat, seřizovat a opravovat," připomíná Tomáš Surka. Budoucnost má mít propojení strojního inženýrství s elektronikou, kybernetikou a informatikou. O něco později vzniknou i úplně nové profese spojené například s rozšířením 3D tiskáren. I když si lidé začnou s jejich pomocí vyrábět řadu věcí sami, ne­obejdou se bez přispění specializovaných poradců.

Ve Velké Británii už očekávají příchod doby, kdy mnoho profesně vysoce kvalifikovaných lidí, jako lékaři, právníci či účetní, začne budovat speciální počítačové systémy. Například oxfordský expert Richard Susskind tvrdí, že ve dvacátých letech se bude rozvíjet úplně nový průmysl: předávání nashromážděných lidských znalostí strojům.

Nejvíce lidí, které technika ve světě vytlačila z práce, zatím nabírají služby, a tak je vlastně dobré, že ty jsou v České republice poddimenzované. V porovnání se západní Evropou tu zaměstnávají o 40 procent méně osob. Nároky přitom porostou, Český statistický úřad odhaduje, že do zmíněného roku 2030 stoupne počet obyvatel starších 80 let na dvojnásobek, tedy na 300 tisíc. Zvýší se rovněž zájem o služby pro handicapované a k tomu, se snahou více zapojovat ženy do ekonomiky, o pečovatelky k malým dětem. Rovněž podíl lidí zaměstnaných v kulturních, rekreačních a sportovních zařízeních je v Česku o čtvrtinu nižší než ve vyspělých zemích EU. Nová pracovní místa mají vznikat při recyklaci komunálního odpadu, hospodaření s vodou nebo utváření krajiny. A mnoho jich vytvoří postupná digitalizace měst, třeba při vyhodnocování a údržbě detekčních systémů.

Jak se na novou dobu mají připravovat sami lidé? Pro zaměstnance se především stane nezbytným celoživotní vzdělávání. "To hlavní je, aby se dnešní děti nevykašlaly na školu, protože digitalizací budou ohroženy hlavně profese, kde se toho nemusí mnoho umět. Ale i tak je to složitější − manuální práce dnes není moc sexy, ale i v ní je budoucnost. Tím míním řemeslníky a rozmanité opraváře. Žádný robot vám doma nevymění vodovodní kohoutek," říká Surka ze společnosti McRoy Czech. Pokud jde o vysoké školy, problém podle něj budou mít studenti humanitních oborů. Firmy ale i za patnáct let neztratí zájem o kvalitní technické vzdělání, strojaře, technology a konstruktéry. "Především se dá čekat poptávka po specialistech na IT, už dnes by jich bylo možné zaměstnat o dvacet tisíc víc," zdůrazňuje Surka.

Příliš mnoho neznámých

Digitalizaci se bránit nelze. Bez chytrých továren s kybernetickými systémy, které nahradí nejen stereotypní fyzickou práci, ale i řadu rozhodovacích procesů, není možné ani pomyslit, že Česko zůstane součástí vyspělé části světa. Podle sdružení 6D Academy, v jehož čele stojí někdejší šéf České spořitelny Pavel Kysilka, už dosavadní model domácí ekonomiky zaměřené na export subdodávek, z nichž jinde montují konečné výrobky, není udržitelný. Studie společnosti Roland Berger Strategy Consultants přitom tvrdí, že v Česku je podprůměrná připravenost na zásadní technologické změny. Proto má domácí digitalizace vládní podporu a kabinet, podobně jako v Německu, prosazuje program Průmysl 4.0 a počítá i s penězi z Bruselu. Podle česko-amerického ekonoma Milana Zeleného ale jde o normální fázi technologického vývoje a politici tomuto procesu většinou spíše škodí, než prospívají.

Existuje i dlouhá řada neznámých. Proti trendu všeobecného úbytku práce jde demografický vývoj. Podle střední prognózy Českého statistického úřadu by do roku 2030 mělo ubýt asi 700 tisíc lidí v produktivním věku od 15 do 64 let. "Český průmysl poroste, což znamená i více pracovních míst. V žádném případě digitalizace neznamená, že by každá pracovní pozice byla nahrazena robotem. Stále zde bude existovat mnoho manuální práce. Velký problém však v naší firmě vidíme jinde − když se v Česku podíváte na množství kvalifikovaných lidí, vážně se obávám, jestli budeme schopni obsadit nové pozice, které Průmysl 4.0 vytvoří," tvrdí Leoš Dvořák ze Siemensu Česká republika.

Infografika
Infografika Byznys Echo

Demograf Tomáš Fiala z Vysoké školy ekonomické v Praze nicméně varuje, že nedostatek pracovních sil může být iluzí, protože do roku 2030 poroste věk odchodu do důchodu. "Pokud vymezíme produktivní věk realističtěji, jako počet osob, kterým už bylo dvacet let a ještě nedosáhli důchodového věku, dojde k uvedenému datu k jejich úbytku o necelých 100 tisíc. O mnohem méně, než je současný počet nezaměstnaných," říká. Proto podle něj může být pro starší pracovníky stále obtížnější zůstat v zaměstnání až do doby vzniku nároku na řádnou penzi. A pokud firmy dají přednost zkušenostem před mládím, může to vést k nezaměstnanosti těch, kdo hledají první zaměstnání.

Nejistá je také rychlost nástupu moderních technologií. Konzervativnější lidé nemusí být nadšeni z neosobního styku s automaty v obchodech a na úřadech a budou odmítat nasednout do samořiditelných automobilů či autobusů. A důležité bude, zda digitalizace a robotizace budou ekonomicky výhodné pro domácí podniky. Celkové hodinové náklady práce ve zpracovatelském průmyslu udává Mezinárodní úřad práce pro rok 2015 ve Švýcarsku na 65, v Německu 42 a v USA 38 dolarů. V Česku to bylo, podobně jako na Tchaj-wanu, pouze 10 dolarů. Domácí odborníci udávají, že tlak na náhradu živé práce strojem přichází v okamžiku, kdy ta stojí více než 20 dolarů na hodinu.

Odhlédnout nelze od mezinárodních souvislostí. Digitalizace se může stát kolbištěm zápasu mezi vyspělými a méně rozvinutými zeměmi a to, kde stojí Česko, jasné není. Odbory doufají, že digitalizace pomůže odpoutat zdejší ekonomiku od role přívěsku nadnárodních firem. Jejich analytik Jaroslav Šulc se současně obává, že ne všechny zahraniční podniky, které se tu starají zhruba o 40 procent výkonu, budou chtít "nechat nastoupit do rozjíždějícího se superexpresu agendy Průmyslu 4.0 i pasažéry z ČR".

Práce robotům, lidé na dávky

V Evropě jsou na špici digitalizace ve Velké Británii, zemích Beneluxu a Skandinávii. Německo kupodivu zaostává, a proto je tam čtvrtá průmyslová revoluce předmětem vládního zájmu. Na roboty hodně sází i v USA. Pro západní země jako celek může být digitalizace výhodná také v tom, že do nich vrátí výrobu ze zemí s levnou pracovní silou. Tu nahradí automaty, protože nakonec bude rozhodující blízkost ke koncovým zákazníkům, možnost okamžité reakce na jejich přání a nižší náklady na dopravu. Na roboty spoléhá i Čína. Zatím ztrácí, avšak horlivě skupuje firmy na jejich výrobu. V čele těchto závodů je sousední Korea, kde jich mají na deset tisíc zaměstnanců 531, a hned za ní Japonsko. Tam utrácejí peníze za vývoj robotů, kteří by převzali péči o pacienty v nemocnicích. Obyvatelé stárnou a ošetřovatelky, vinou zakořeněné nechuti k přistěhovalcům, jednoduše nejsou. Odborníci podotýkají, že obliba robotů v Japonsku tam, kde se na Západě preferuje kontakt s člověkem, je ovlivněna šintoistickým náboženstvím: jeho vyznavači věří, že také v neživých věcech, tedy i v mechanických předmětech, sídlí duch.

Konzervativní lidé nemusí být nadšeni ze styku s automaty v obchodech a na úřadech, jiní budou třeba odmítat samořiditelná auta.

Spolu s roboty mohou do Česka přijít "doprovodné" problémy obecnějšího rázu, o nichž se zatím debatuje spíše za hranicemi. Například prohlubování rozdílů v příjmech. Poptávka bude po odborné kvalifikaci, kde se platí vysoké odměny. Počet těchto míst je ale omezený a na druhé straně je žádána zcela jednoduchá práce, která je placená daleko hůře. A středně kvalifikovaní sklouzávají platově níž, což je zvýrazněno jejich přechodem z výroby do méně honorovaných služeb. Ohromné těžkosti mají méně kvalifikovaní, protože snadno podléhají konkurenci lépe vzdělaných a flexibilnějších lidí hledajících zaměstnání. Statistiky ve vyspělých zemích už řadu let vykazují rychlejší pokles mezd oproti růstu sociálních dávek, jejichž podíl v celkových příjmech domácností se zvyšuje. Automatizace a robotizace snižují navíc podíl mezd na HDP, práci vytlačuje kapitál.

Jednou z možností, jak čelit s tím spojenému politickému pnutí, se zdá být nepodmíněný příjem: výplata peněz dospělým občanům ve stejné výši bez ohledu na to, zda pracují, či ne. Politikům se do toho moc nechce, ve Švýcarsku to zamítli a ve Finsku novou dávku jen testují. Nicméně mezi sociálněji naladěnými vizionáři z amerického Silicon Valley se o nepodmíněném příjmu mluví. Přimlouvá se za něj i jeden ze zakladatelů společnosti Google Peter Diamandis.

V Česku tento nápad budí nedůvěru. Národní vzdělávací fond ve své studii uvádí, že pokud by tu měl nepodmíněný příjem nahradit všechny dávky a příspěvky, musela by jeho výše dosáhnout nejméně osmi tisíc korun. Což by si vyžádalo asi 20 procent HDP, dvakrát tolik, než jde na sociální systém nyní. Navíc by mnohé odradil od hledání zaměstnání. Fond proto doporučuje věnovat peníze, které by jinak šly na výplaty nepodmíněného příjmu, na investice do budoucnosti. Především na dokonalejší vzdělávání, lepší ohodnocení pedagogů nebo na vytváření nových pracovních příležitostí ve veřejných službách.

Související