Když vystoupíte z letadla ve francouzském Marseille, ať už se vydáte jakýmkoliv směrem, brzo projedete okolo plakátů "Le candidat du Frexit", tedy "kandidát vystoupení Francie z Evropské unie". Tipovali byste, že jde o propagaci favoritky prvního kola nadcházejících prezidentských voleb Marine Le Penové a její krajně pravicové Národní fronty? Chyba. To se jen váš hlas snaží získat obskurní prezidentský kandidát Francois Asselineau, který chce vystoupit z eurozóny, EU i NATO. A Le Penová je proti němu ještě slabý odvar.

V těchto volbách jde opravdu o hodně. Francie se rozhoduje, zda po letech stagnace s končícím prezidentem Francoisem Hollandem mocně podpoří svou ekonomiku a posílí svou roli v EU, nebo vystaví kolem galského pětiúhelníku protekcionistickou zeď a rozbije evropský klub.

O tom, jak souboj 23. dubna a pak druhé kolo 7. května dopadnou, v tuto chvíli rozhodují tři figury. Připomínají postavy ze starého westernu Hodný, zlý a ošklivý. Každý je úplně jiný, také by se nejraději vůbec nepotkávali. Ale musí, protože každý z dalších protivníků dotyčnému blokuje cestu k pokladu, kterým je v tomto případě prezidentský Elysejský palác.

"Hodný" je centrista Emmanuel Macron. Bez podpory velkých stran se tento bývalý ministr hospodářství socialistické vlády objevil, zazářil a senzačně se drží na výsluní popularity. Těžko najít proevropštějšího politika mezi kandidáty.

Prezidentští kandidáti Macron, Fillon a Le Penová připomínají postavy ze starého westernu. Pokladem je Elysejský palác.

"Zlý" je kandidát francouzské gaullistické pravice Francois Fillon. Nejraději by brutálně osekal přebujelý francouzský stát a znovu nahodil tradiční franko-německý motor, který roky udával tón v Evropě a jenž ovšem nyní udržuje v chodu jen Německo. Na cestě k pokladu se však potýká se spoustou nečekaných skandálů.

A "ošklivá" je nepochybně lídryně krajní pravice Marine Le Penová. Chce z Evropské unie a chtěla by zpět frank. Její ekonomické nápady by zničily Francii. Přesto může vyhrát první kolo voleb.

"Je opravdu těžké odhadovat, jak dopadnou volby," prohlásil na semináři o budoucnosti Evropské unie v Aix-en-Provence manažer Antoine ze společnosti Saint-Gobain, jež se zabývá výrobou stavebních mate­riálů. "Tipuji, že postoupí Le Penová a Macron. Každopádně doufám, že Francie se vzchopí a rozhodne se zůstat v EU."

Bude to ale těžké. Z výzkumu agentury Ipsos vyplynulo, že rekordních 85 procent Francouzů si myslí, že jde země špatným směrem. Což je voda na Le Penové mlýn.

Hodný: Emmanuel Macron
Outsider, který se senzačně stal favoritem, slibuje zachránit Francii ve spojené Evropě

jarvis_58ee2a90498e2b33f2a46f9f.jpeg

Všude jsme viděli, jak se šíří skepse vůči Evropě, tak jsme se rozhodli to celé obrátit, popisuje europoslankyně Sylvie Goulardová, členka volebního týmu Emmanuela Macrona. Zvolená taktika zatím vychází. Lidí, kteří jsou pro integraci Evrop­ské unie a pro svobodný obchod, se ve Francii ukázalo být mnohem více, než se ve stínu kampaně Le Penové původně zdálo. "Macron vždy něco nejprve udělá a pak pro to hledá podporu. Lidé to oceňují, že jde za svým cílem," dodává Goulardová, která − pokud Macron uspěje − má velkou šanci stát se ministryní.

Macron je pozoruhodný úkaz ve francouzské politice už roky. Po stu­diích se stal investičním bankéřem u Rothschildových, takže s takovou historií ho jen málokdo tipoval, že by mohl usednout v levicové vládě. Přesto právě jeho si prezident Hollande vybral v roce 2014 do vlády jako nového ministra hospodářství, aby rozhýbal umírající ekonomiku. A vyhlásil reformy, které byly pro levé křídlo socialistů zcela nepřijatelné. Dovolil například obchodům delší otevírací dobu.

V roce 2016 se rozhodl Hollanda zradit, rezignoval na post v socia­listické vládě a založil si hnutí En Marche!. A ohlásil i prezidentskou kandidaturu.

Přestože byl outsider, věci mu začaly neuvěřitelně vycházet. Zaujal svou knihou Révolution, ve které představil své vize a prohlásil, že Francii je potřeba "odblokovat" a reformovat.

En Marche! nefunguje jako strana, ale spíš jako síť stovek tisíc podporovatelů, kteří pro Macrona organizují mítinky ve všech koutech Francie. Macron si na kampaň vzal půjčku v řádech mi­lionů eur a jako bývalý investiční bankéř doufá, že investoval do toho správného podniku.

Jeho vize je o 180 stupňů odlišná od té Le Penové. Také proto na ni ostře útočí: "Co navrhujete, je hospodářská válka, to je nacionalismus. A nacio­nalismus, to je válka. Já pocházím z regionu, který je plný hřbitovů," prohlásil v jedné debatě. Chce zůstat v schengenském prostoru, zatímco Le Penová ne. Místo protekcionismu chce zachovat volný obchod a podporuje unijní obchodní smlouvy s Kanadou i dalšími světovými hráči. Místo opuštění eura chce posílení eura. Místo opuštění EU navrhuje vytvoření společného unijního ministra financí pro země eurozóny. Prostě pravý opak.

Až do konce ledna nepatřil mezi favority. Ale pak i kvůli chybám Fillona podpora začala růst a nyní je na prvním či druhém místě v průzkumech. K někdejšímu odpadlí­kovi od socialistů se postupně přidávají další těžké váhy. Naposledy to byl jeho někdejší šéf, expremiér Manuel Valls.

Macron potřebuje teď jediné. Udržet pobláznění ze své osoby až do dne první volby. Pokud postoupí, v druhém kole by neměl mít žádný problém porazit Le Penovou.

Pokud by se mu to podařilo, byla by to senzace. V historii francouzské páté republiky se ještě nestalo, aby Elysejský palác dobyl jiný kandidát než gaullista či socialista s velkou stranickou mašinerií za zády.

Co by čekalo Evropu s Marconem v čele? Určitě by udržel Francii v eurozóně a oprášil by svůj návrh z roku 2015 na vytvoření společného ministra financí eurozóny a speciální zastoupení v europarlamentu. Přál by si i společný evropský energetický trh. Zároveň by podporoval unijní i obchodní dohody s Kanadou, USA a dalšími mocnostmi.

"Pokud by zvítězil, chtěl by, aby v celé unii proběhla půlroční debata o budoucnosti EU tak, jako to udělal ve Francii," říká Goulardová.

Zlý: Francois Fillon
Bývalý premiér ze Sarkozyho éry chce Francouzům sebrat státem řízený blahobyt

jarvis_58ee2a93498eee2f8e8f8c05.jpeg

Když mu ve velké dubnové televizní debatě začal kandidát antikapitalistické strany Philippe Poutou vyjmenovávat všechny jeho skandály, začal si něco mumlat. Mikrofony zachytily, že to bylo: "Zažaluju tě" a k tomu několik neslušných slov. Tak vypadá kandidát Republikánů, největší pravicové strany, Francois Fillon v předvečer voleb. V těžké defenzivě, ale nevzdává se. A ví, že kdyby proklouzl do druhého kola, vítězství je jeho.

Všichni Francouzi si mysleli, že Fillon už má svůj čas slávy za sebou. V letech 2007 až 2012 byl premiérem Francie pod prezidentem Nicolasem Sarkozym. Ten o něm neměl příliš valné mínění a ani strana ho nepovažovala za lídra. Jenže pak se přihlásil minulý rok do primárek Republikánů.

Všeobecně se mělo za to, že skončí až třetí, mimo jiné za svým někdejším šéfem Sarkozym. Pravicoví voliči však rozhodli jinak a překvapivě vybrali Fil­lona. Sarkozy musel potupně podpořit svého někdejšího podřízeného.

Všechny to překvapilo. Fillon totiž Francii nabídl velmi nefrancouzský program. Pro mnohé je to útok na dosavadní stát blahobytu.

Chce propustit půl milionů státních úředníků, protože podle něj byrokracie překročila únosnou mez. Chce zvyšovat věk pro odchod do důchodu, což je další naprosto nepatřičná věta od politika, který chce ve Francii uspět. Omezil by i zaměstnanecké výhody, což popouzí odbory. A ještě by dal daňové prázdniny firmám. To zase vzedmulo antikapitalistický reflex mnohých Francouzů. "Každý musí pracovat tvrději a pak může vydělat více," zní jeho nabídka. Aby toho nebylo málo, prohlásil, že obdivuje bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou, což je ve Francii cosi jako vyvolávání ďábla.

Přesto od počátku uspěl. Francouzi mu uvěřili, že jen takto tvrdými reformami se mu podaří naplnit slib, že srazí vysokou nezaměstnanost pod sedm procent.

Jeho slib zapůsobil i proto, že se vykreslil jako nudný, ale zásadový vesnický katolík, který nemá žádné neřesti. Snad kromě závodění v autech v Le Mans. I proto se od počátku dostal do čela popularity mezi kandidáty.

Jenže pak "závodník nevybral zatáčku a dost ošklivě se vyboural". Od ledna čelí podezření, že jeho manželka Penelopa a děti neoprávněně a s jeho vědomím pobíraly příjmy jako parlamentní asistenti. "Přes Penelopu se mě snaží zničit. Ale já se ničeho nebojím," tvrdí.

Přesto se propadl až na třetí místo popularity. Nevzdává se však. Je zvyklý být podceňovaný outsider. A ví, že za ním v této chvíli stojí asi nejlépe zorganizovaná strana Francie. I kdyby nakonec přece jen prohrál, má velkou naději, že svůj program protlačí přes republikánské poslance, kteří usednou do Národního shromáždění po červnových volbách. "Má za sebou teď hodně skandálů. Ale naději na postup stále má," říká manažer Antoine ze společnosti Saint-Gobain, jež vyrábí stavební materiály. Pro podniky, jako je ten jeho, by to byla dobrá volba.

Dosavadní prezident Hollande totiž dovedl zemi na hranici svých možností. Francie má jeden z největších podílů veřejných výdajů na HDP v Evropě − 57 procent. Podle OECD jsou francouzské podnikové daně jedny z nejvyšších na kontinentě. A mnoho toho ze mzdy ani nezbyde obyčejným Francouzům − 48 procent z příjmu zase odevzdají na daních a odvodech.

Co by vítězství Fillona znamenalo pro Evropu? Podařilo by se mu asi zvednout ekonomiku Francie, ale zároveň by omezil Schengenskou dohodu, která odstranila hraniční kontroly v Evropě.

Ošklivá: Marine Le Penová
Extremistka, která se stala ve Francii mainstreamem, chce zvítězit, aby mohla opustit Evropskou unii

jarvis_58ee2a98498eee2f8e8f8c10.jpeg

Všichni ji volí, ale prakticky nikdo netuší proč vlastně, lakonicky vysvětluje masivní podporu pro Marine Le Penovou studentka Sciences Po Karen.

Zároveň upozorňuje na obrovskou proměnu, kterou Le Penová s Národní frontou od roku 2011 podnikla. Předtím stranu vedl její antisemitský otec Jean-Marie. Po jeho rétorice už není ale ani památky. Le Penová protestní voliče už nesbírá kolem primitivního revanšismu, ale kolem kritiky EU a imigrace. "Le Pen nikdy nedokázal bodovat mezi mladými, ale děsí mě, že jeho dcera najednou dokáže bodovat mezi mými vrstevníky," říká Karen. Každý třetí Francouz do 24 let by Le Penové dal hlas.

Odborníci tomuto cílenému zbavování se té nejhorší rétoriky říkají dédiabolisation, "odďábelštění". Kousek od prestižní školy Sciences Po v Aix-en-Provence se koneckonců před měsícem uzavřel jeden z příkladů "ďábelské" politiky bývalého šéfa Národní fronty. Odvolací soud potvrdil, že Le Pen musí zaplatit pět tisíc eur za výrok, že "Romy provází svrbění a pach". Jeho dceři už to ale nijak neuškodilo, protože se od svého otce distancovala. Ale chytře zase ne tolik, aby ztratila tvrdé jádro jeho voličů. Ani v Aix-en-Provence mnoho lidí nesouhlasí s Le Penovou rétorikou, ale dobře ví, že u výpadovky na dálnici je bezdomovecká osada, jejíž osud nedokážou politici řešit. A Le Penová nabízí rychlá řešení.

V posledních prezidentských volbách získala 18 procent hlasů a nepostoupila do druhého kola. Nyní si ale dokonce myslí i na vítězství. Průzkumy jí stabilně přisuzují 25procentní podporu. Vítězství Le Penové by razantně změnilo Francii. Chce zavést "inteligentní protekcionismus" vysokými daněmi na najímání zahraničních pracovníků a na import. Naopak chudým slibuje nové dávky. Najala by 15 tisíc nových policistů a vystavěla nové věznice.

Co by čekalo Evropu? Odchod z eurozóny a referendum o setrvání v EU. Schengen by opustila, obnovila hranice a snížila imigraci prý až o 80 procent.

Pokud by se to prezidentce druhé největší ekonomiky EU podařilo zrealizovat, bezpochyby by to byl konec unie, jak ji známe.

Související