Můžeme kritizovat centrální banku, že u kurzového závazku setrvávala příliš dlouho a stamiliardy vynaložené na bránění koruny v tomto roce už byly zcela zbytečné. Ale nelze jí upřít, že exit se povedl. Zatímco například švýcarský frank po překvapivém opuštění závazku vůči euru v lednu 2015 začal skákat o desítky procent, česká koruna po mnohaletém anoncování exitu posílila o jednotky procent. Cesta dál se zdá být narýsovaná. Někdy na přelomu roku se dočkáme postupného zvyšování úrokových sazeb a kurz postupně posílí na hodnoty mezi 25 a 26 korunami.

Ale to není konec příběhu. S opuštěním vlastního kurzového závazku se nám vrací stará debata o tom, kdy chceme vstoupit do závazku vůči eurozóně. Tedy kdy přijmout společnou měnu a jaký by měl být kurz, se kterým se smění koruny za eura.

Za tři a půl roku intervencí se toho hodně změnilo. Prezident Miloš Zeman proměnil bankovní radu ČNB výrazně ve prospěch ekonomů, kteří mají euro rádi. Zároveň se změnila i euro­zóna. Sice si s sebou táhne mnoho makroekonomických nerovnováh mezi Severem a Jihem, ale je už jisté, že euro hospodářskou krizi zvládlo.

Česku z toho plyne několik závěrů. Zaprvé: Manipulace s vlastní měnou se může někdy hodit, což by s eurem nešlo. Zadruhé: Euro nekončí a je nepochybně jednou naším osudem. Zatřetí: Nemusíme vstupovat do Evrop­ského směnného mechanismu − jakési přípravky na euro − hned zítra, ale neměli bychom rozhodně být poslední v regionu. Současný konzervativní polský kabinet sice říká, že na euro dojde za 10 až 20 let, ale dobře víme, že po případné změně vlády z toho může být také klidně rok dva.

Uzavřeme proto už nekonečnou debatu o připravenosti české ekonomiky na euro a začneme se konkrétně bavit, s jakou centrální paritou bychom případně do ERM II vstupovali.

Měli bychom s tím už začít. Není totiž vůbec vyloučené, že již příští vláda někdy ke konci svého mandátu vyhodnotí, že už není na co čekat a závazek 27 korun za euro lze nahradit dalším. Tentokrát na mnohem více let.

Související