Co česká politická strana, to jiný organismus a model vlivů. Časté nářky, že naše partaje jsou všechny stejné, možná platí o ideové vyprázdněnosti nebo vůli k moci, ale určitě ne o vzorci, na němž jsou vystavěny.
Třeba ve favorizovaném Babišově hnutí ANO hrají prim loajální či agilní "dvořané" dominantního předsedy, zatímco v ČSSD se naopak nejvíc zviditelňují rebelové. Opatrná ODS dnes sází na tahouna s výrazným jménem i názory, komunisté se tradičně dělí do frakcí a lidovecké osobnosti se ponejvíce vyskytují v regionech.
Týdeník Ekonom se zaměřil na šest stran s největšími šancemi uspět ve volbách.
♦ Vliv v hnutí ANO se odvíjí od loajality k Andreji Babišovi
♦ Osobnosti ČSSD se často profilují jako rebelové proti Sobotkovi
♦ Bělobrádkova vize "české CDU-CSU" je i vizí nejštědřejšího stranického sponzora Luďka Sekyry
♦ TOP 09 hrozí volební propadák, uvnitř strany sílí snahy zbavit se Miroslava Kalouska
Týdeník Ekonom zkoumal šest politických formací s největšími šancemi na úspěch v podzimních sněmovních volbách, aby zmapoval, kdo na ně má zevnitř nebo zvenčí největší vliv. Na první pohled je vidět, že ANO, sociální demokraté, občanští demokraté, lidovci se Starosty, TOP 09 i komunisté generují svým provozem a vnitřními spory dost vyhraněných osobností, které budou v blížících se podzimních volbách do sněmovny hrát klíčovou roli.
Kromě viditelných veličin však v zákulisí funguje spousta osob neviditelných, často ještě významnějších. Kolem každé strany se točí byznysmeni, poradci i persony z PR agentur.
Partaje ovládající kraje mají své regionální kmotry. Bohaté vládní strany rády svěřují kampaň i volební strategii zahraničním marketingovým agenturám, zejména se zkušeností z amerických voleb. No a opoziční ODS či TOP 09 se s vírou v zázrak upínají na jednotlivce − ať už vzývají "skokana roku" Václava Klause mladšího, nebo naopak upozaďují kontroverzně vnímaného matadora Miroslava Kalouska.
Příští volby budou mimořádně důležité pro osud naší země. Tuhle frázi jsme si natolik zvykli slýchat před každým partajním kláním v polistopadové éře, až ji v zájmu zachování duševního zdraví pouštíme jedním uchem dovnitř a druhým ven. Česká společnost si ověřila, že navzdory veškerým mobilizacím, apelům typu "Doleva, nebo s Klausem" či "Lidskost proti sobectví" a svůdným formulkám "Společně po modré" nebo "Jistoty a prosperita" končívají volby stejně: buď koaliční vládou v čele s levicovou ČSSD, nebo koaličním kabinetem vedeným pravicovou ODS.
Letos poprvé to ale může být − a podle průzkumů nejspíš i bude − jinak. Vládním lídrem se zřejmě stane hnutí ANO a premiérem jeho šéf Andrej Babiš. Jeho věrní věří, že jde o protikorupční pokračování sametové revoluce, jiní v tom naopak vidí plíživou kontrarevoluci a návrat k normalizační politice "klidu na práci".
Každopádně proto, a také kvůli rychle následující volbě prezidenta v lednu 2018, se právem mluví o supervolbách nebo o supervolebním roce. De facto je to dokonce začátek české supervolební dekády, protože každý další rok budou v Česku nějaké volby do Senátu, europarlamentu, sněmovny a tak dále. Až v roce 2027 si zase na rok oddychneme.
Češi, kteří tu smršť přežijí, možná svou zemi za deset let ani nepoznají. Můžeme se snadno proměnit ve stát ruského typu, v jehož čele stojí autokrat obklopený oligarchy, ovládajícími apatickou společnost. Ale můžeme se vyvinout i v demokracii rakouského typu, kde si volené struktury drží byznys od těla a chrání veřejný prostor. Anebo budeme něčím mezi. Bitva o to všechno nezačne ovšem až na podzim u volebních uren, ale probíhá horečně už teď.
Napoví termín voleb
Klíčovým momentem bude stanovení volebního termínu, který má v rukou prezident. Proslýchá se, že Miloš Zeman zvolí poslední zářijový víkend kolem svátku svatého Václava, což je z možností daných ústavou ta nejčasnější. Snad proto, že by tím získal s ohledem na lednové prezidentské volby tři týdny k dobru na manévrování kolem jmenování premiéra.
(Aktualizace: Miloš Zeman stanovil termín voleb na 20. a 21. října, vybral tedy nejpozdější možné datum.)
Ale taky by tím nejspíš zkrátil kampaň z obvyklých dvou na jeden měsíc, protože strany nebudou chtít otravovat voliče už během letních dovolených a začnou natvrdo agitovat až v září. A to by vypovědělo dost o Zemanově náklonnosti k Andreji Babišovi, jemuž by jako favoritovi voleb takový krok pomohl asi nejvíc. Příliš dlouhá kampaň totiž srazila podobný náskok ČSSD Jiřího Paroubka v letech 2006 a 2010, ale také náskok Sobotkův v roce 2013. Voliči byli unaveni, ukolébáni a nepřišli. Pokaždé z toho profitovala druhá partaj v pořadí, tehdy ODS a ANO, dnes zřejmě ČSSD.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 30 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111