Jinak živá, temperamentní a energická Terezie Trusinová v jedné chvíli ztiší hlas a s rozpačitým úsměvem tvrdí, že je na cestování líná. Snaží se tak vysvětlit, proč třeba poslala na veletrh módy do Paříže místo sebe kolegu. Jednak to není pro spolumajitelku a generální ředitelku firmy Timo, která vyrábí spodní i noční prádlo a plavky, žádná vzácnost. A pak opravdu dost času tráví mimo výrobní fabriku v Litoměřicích.

Služebně cestuje po Evropě do strojírenských podniků, které vymýšlejí a vyrábějí technologie třeba na tvarování košíčků podprsenek, nebo do textilek v Itálii, Švýcarsku, Německu a Rakousku, kde dělají ty nejlepší tkaniny. Krajky jezdí vybírat zásadně do Francie. A protože ji neustále žene potřeba něco ve firmě zlepšovat, naložila nedávno auto spolupracovníky a vyjeli na exkurzi do automobilek.

"Už dělám v textilní branži 25 let a potřebuji nové poznatky. Automobilový průmysl patří k inovátorům, takže jsme jeli nasát atmosféru nových technologií a organizace řízení, nebo jsme se ve fabrice na šití autopotahů inspirovali, jak mají zorganizovanou střihárnu."

Jednou za tři měsíce vyráží manažerka na soukromé cesty s manželem a dvěma syny. Na to, aby se všem takový výlet líbil, má zajímavý recept. Každý z rodiny navrhne tři místa, kde by se chtěl zastavit. Má-li si vybrat dopravní prostředek, pak upřednostňuje auto a kolo, protože s nimi může kdekoli zastavit. "Pěší cesty, ty také miluji," říká.

Seychely: Den ve znamení honby za potravou

jarvis_58dac661498ef2e146f5cdb2.jpeg

Nikoli luxusní pětihvězdičkový resort, ale ubytování mezi domorodci bylo pro Terezii Trusinovou zážitkem, na který ráda vzpomíná. Tu cestu podnikla s rodinou předloni o Vánocích a kvůli sváteční štědrovečerní atmosféře s sebou vezla i ubrus a prostírání.

"Ráno jsem vše vyzdobila a načančala včetně dovezených dřevěných vánočních ozdob, a když jsem se vrátila z pláže, bylo vše jinak. Naše bodrá bytná Maria prostřela igelitový ubrus a něco v květináči vyzdobila kýčovitými cingrlátky. K jídlu uvařila v kokosovém mléce vepřové maso, k tomu byly banány, co chutnají jako brambor, grilovaný kokosový ořech a pili jsme místní pivo. U stolu nás sedělo 16 a byl to nádherný večer, který končil bohoslužbou," říká Trusinová.

Vůbec život ve vesničce s 80 obyvateli ji nadchl. Z ranního běhu si přinášela náruč rajčat, a když byl místní rybář Jakob úspěšný na moři, zahoukal na mušli a hned na pláži vše prodal. "Žili jsme tak, že ráno jsme vstali a celý den jsme hledali jídlo. Byla to taková honba za potravou. Nebo stačilo postát u silnice, vždy mě někdo svezl na korbě náklaďáku za kopec do hlavního města Victorie, kde byl obrovský trh s čerstvým ovocem, zeleninou a rybami."