V každé firmě je pekelným obdobím konec roku, kdy je potřeba skloubit finanční realitu s firemními plány. Nikde se to ale neděje v tak strašlivém provedení jako v eráru. Urychlené nakupování čehokoliv na konci roku občas ústí do zcela bizarních situací. Připomeňme třeba slavnou objednávku ministerstva životního prostředí z konce roku 2013, kdy úřad poptával tisíce kusů spodního prádla. To ženské mělo být s bobrem, to mužské s kormoránem. Prý šlo o reklamní předměty a ministerstvo zajímalo jediné − aby si šest pracovních dnů před silvestrem někdo tu zcela zbytečnou zakázku za statisíce rychle vzal. Nakonec byla objednávka po vlně veřejného posměchu zrušena, ale podobných hrůz je v eráru ke konci roku vždy spousta.

Nyní nám však Nejvyšší kontrolní úřad vzkazuje, že erár umí ještě něco mnohem horšího než toto zbytečné utrácení. Aby se nekupovaly právě tyto vyložené hlouposti, mohou úřady od roku 2008 převádět takzvané nespotřebované výdaje do dalšího roku. Na první pohled chytré a logické. Jenže výsledek je velmi český: ministerstva ani v dalším roce nejsou často schopna peníze vyčerpat a zase je valí před sebou dál. A při tom hlasitě volají po dalších miliardách z daní.

Obrovská, 150miliardová částka už je systémovým rizikem, protože ministerstvo financí při sestavování rozpočtu neví, zda si o převedené výdaje úřady řeknou.

Urychleně tak už potřebujeme tým státních audito­rů, jako je třeba v Británii National Audit Office, kteří budou ministrům ověřovat, které výdaje mají smysl a které už ne. Těch bobrů, kormoránů a miliard už je totiž trochu moc.

Související