Sílí diskuse o tom, jestli mají školy místo cpaní faktů do hlav raději učit metody práce s nimi, nejlépe formou debat. Na první pohled jasná věc: komu by se chtělo tupě biflovat, když existuje Google a už Komenský přece říkal, že škola má být hrou.

Tomu zdánlivě dávají za pravdu i mé vzpomínky na dětství: zájmy, které mi nestihli otrávit učitelé na základní škole, dorazili profesoři na střední a vysoké (čest výjimkám). Asi nejsem sám, protože i Mark Twain kdysi napsal: "Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělávání." Což je v éře internetu zdánlivě ještě aktuálnější. Jenže se časem ukázalo, že škody způsobené pedagogy nebyly nevratné: šťastně jsem přežil období mejdanů, hospod a bigbítu a staré zájmy se vrátily. Navíc jsem při tom zjistil, že to, co mi do hlavy profesoři nacpali, nebylo tak úplně k zahození: ono se i v Googlu hledá lépe, když víte, co hledat. A že vůbec máte něco hledat.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.