Člověk si nebyl nikdy jistý, zda ho v daném okamžiku sledují. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. Na první pohled se může zdát, že uvedené pocity Winstona Smithe, hlavní postavy z knihy George Orwella o supertotalitním režimu Velkého bratra, nemohou být více než čtvrtstoletí po pádu komunismu vůbec aktuální. Ve skutečnosti jsou Orwellovy vize patrně naléhavější než někdy na začátku devadesátých let.

Hlavní příčinou jsou čím dál vyspělejší technologie. Autor románu 1984 si sotva dokázal představit, jaké nové možnosti otevře internet, digitální záznam obrazu a zvuku, mobilní přenos rádiového signálu nebo rostoucí výkonnost a zároveň miniaturizace počítačových zařízení. Speciální téma Ekonomu si klade otázku, zda si dostatečně uvědomujeme, že všechen ten překotný vývoj s sebou nese kromě ohromných možností také rizika.

Tenká hranice mezi prospěchem a zneužíváním platí pro technologie, které mají sloužit v první řadě ke komunikaci, ale i pro ty, od nichž si slibujeme větší bezpečí. I české zpravodajské služby by si rády usnadnily cestu k odposlouchávání a prosazují silnější kontrolu webů v nových centrech kybernetické bezpečnosti. Ano, v době, kdy Evropany šokují záběry z řádění teroristů v jejich městech, vypadají takové návrhy jako oprávněné.

Ale všechno dobré může být také zneužito. A každá osobní informace má svoji obchodní hodnotu. Pokud dnes dokážeme z chování člověka ve virtuálních sítích analyzovat jeho spotřebitelské preference a využít je pro marketing, je to ještě ten lepší případ. S přibývajícími možnostmi sledování ale roste také lidská zranitelnost.

Bylo to v roce 1966. Uvnitř Státní bezpečnosti vznikl první ucelenější plán na plošné nasazení kamerových systémů. Materiál s názvem "Rozbor využití průmyslové televize pro potřeby StB" počítal s instalováním kamer v recepcích, halách nebo dokonce vybraných pokojích hotelů, ve vchodech a chodbách bytových domů, na přepážkách pasové kontroly na ruzyňském letišti, na hraničním přechodu do Spolkové republiky v Rozvadově, před vybranými ambasádami, ale i na hlavních křižovatkách nebo ve vězeňských celách.

Pod dohledem objektivů

Kamery se měly nainstalovat ve třech etapách. S ukončením první se počítalo do roku 1969, poslední ve druhé polovině 70. let. Projekt se ale nakonec ukázal jako příliš finančně náročný − odhadované náklady šly do desítek milionů korun − a nikdy se úplně neuskutečnil. StB se dál soustředila na osvědčené sledovací techniky, jako byly prostorové a telefonní odposlechy.

Půlstoletí poté, co si komunistická tajná policie uvědomila možnosti centrálně spravované videotechniky, jsou česká města poseta tisíci objektivů, jež tvoří kamerové systémy fungující jako uzavřené televizní okruhy. Že by se záběry mohly zneužívat, se v demokratickém systému příliš nepřipouští. Zdůrazňuje se hlavně přínos v boji s kriminalitou. Občasné protesty proti přílišné "kamerizaci" společnosti bývají většinou přebity poukazem na teroristické útoky, které Evropou otřásly v posledních letech.