Jen každý čtvrtý Čech dokáže vést rozhovor v angličtině, vyplývá z průzkumů Evropské komise. To není víc než čtvrtstoletí po změně režimu moc. Podle stejných údajů se anglicky domluví devět z deseti Nizozemců nebo sedm z deseti Rakušanů. Jen každý šestý Čech rozumí anglicky psanému textu. To je především žalostné vysvědčení českého školského systému. Neexistuje totiž jediný důkaz, že by Češi byli nějak méně disponováni pro výuku angličtiny. Že by se tento jazyk z nějakých objektivních důvodů nemohli naučit.

Chabá angličtina kromě jiného sráží české šance dělat byznys v cizině. Nejedna firma přiznává, že neznalost jazyků je limitujícím faktorem. Když už se podaří dojednat kontrakt, jazyková bariéra znemožní poskytovat kvalitní servis a následné služby. Firmy jsou na tom se sháněním expertů s jazyky dokonce tak bídně, že samy snižují nároky na nové uchazeče o práci. Výsledek si lze domyslet. Jestli má být pozitivním efektem naší neznalosti jazyků fakt, že působíme jako ostrov uprostřed kontinentu, na který nechtějí dokonce ani uprchlíci před válkou − protože se nedomluví −, pak je to žalostně málo.