Prvních sto let američtí prezidenti měnili Ameriku, později spolu s ní už celý svět. O bouřlivé události přitom nebyla nouze. Generaci zakladatelských prezidentů, kteří odvozovali autoritu z boje za samostatnost a i pro Evropu zpřístupnili republikánské zřízení, ukončil v roce 1828 dlouho přezíraný Andrew Jackson. Ale až na druhý pokus, poprvé ho, ač šlo o oblíbeného generála, establishment do funkce nepustil. Dopředu totiž bylo jasné, že se za něj moc přesune od lidí, jako byl vzdělaný velkostatkář George Washington, k neotesané, zato však dynamické třídě drobných farmářů, kteří osídlili střední část země a tlačili se na západ. Pro ně pak Jackson brutálně "vyčistil" rozsáhlá teritoria od indiánů a zasadil se o politiku levných peněz, protože dostupné úvěry umožnily jeho voličům budovat farmy. USA se hned po jeho vládě staly rájem pro přistěhovalce, které přitahovala jinde nevídaná svoboda i půda a vyšší výdělky.

V plebejské tradici pokračoval Abraham Lincoln, který do Bílého domu přišel ze srubu v Kentucky a stal se ztělesněním amerického snu. Demokracie pro něj na rozdíl od uhlazených washingtonských právníků byla nedělitelná, a proto se zasadil o zrušení nedůstojného a ekonomicky stále obtížněji obhajitelného otrokářství. Za cenu občanské války udržel jednotu země, a tak "jeho" průmyslový Sever nepřišel o zdroje surovin a odbytiště na území vzbouřených jižních států. To usnadnilo rozmach amerického hospodářství, které si díky neomezené vnitřní expanzi, velkým firmám a masové výrobě vydobylo na konci 19. století světové prvenství.

Později Amerika ovlivňovala okolí nejen hospodářskou silou, ale také politicky a vojensky. Na starém kontinentě zasahovali hned tři její prezidenti. Dva si připsali významný podíl na porážce Německa ve světových válkách, třetí ve válce studené rozbil sovětský komunismus.