Lídři budí emoce, to je známá pravda. A není větších lídrů než prezidentů. Podívejme se na ty naše tři poslední. Láska, nebo nenávist, nic mezi tím. Máme havlisty neboli pravdoláskaře, známé též jako sluníčkáře, bezbřeze adorující svůj idol. Klaus, jemuž havlisté nemohou přijít na jméno, má zase své nesmiřitelné klausovce. Zemanovi příznivci, zatím bez trefného označení, se pak vyznačují tendencí lynčovat veškeré své názorové odpůrce, v čemž jim brání jen nedostatek zkušeností s touto praxí.

Není tedy divu, že také výsledky amerických voleb se nesou ve značně emocionálním tónu. Trump je buď kníže pekelný, nebo zachránce pravé Ameriky.

Po opadnutí emocí vyplyne u všech zmíněných pánů realističtější obraz, a sice že každý má své dobré i špatné stránky. A že silná funkční společnost působení každého lídra přežije bez viditelných šrámů. Přejme Americe i nám, aby se pod aktuálními lídry dařilo a abychom se ve zdraví dočkali těch příštích.

Související