Mám dva oblíbené citáty. První: Když jsi nejchytřejší člověk v místnosti, pak jsi ve špatné místnosti. Druhý: Děti jsou jako pšouky, člověk taky snese jen ty svoje.

Ačkoliv se to nezdá, oba výroky spolu svým způsobem souvisí. Začnu tím druhým. Vnímáme vlastní děti jinak než ty ostatní. Zdají se nám hezčí, chytřejší a milejší. A i když nám někdy neskutečně lezou na nervy, vždycky se na ně budeme dívat shovívavěji a laskavěji.