Ročně Ladislav Brázdil najede až 50 tisíc kilometrů. Především na služebních cestách. Tvrdí o sobě, že rád řídí, a také dává autu přednost pro určitou svobodu. Může si zastavit, kde chce, a také víc vidí z krajiny, než kdyby seděl v letadle. "Na letištích nesnáším dlouhé odbavování, a když jsem létal hodně třeba do USA, tak jsem neměl rád uličky mezi sedadly," usmívá se byznysmen, který jízdu po silnici preferuje i ze zcela prozaických důvodů. "Když jedu s kolegy v autě a společně strávíme devět hodin, tak probereme spousty věcí, na které běžně ve firmě není čas."

V rodinné firmě ZLKL v současné době pracují už i oba Brázdilovi synové. Přestože jsou spolu 12 měsíců v roce, jezdí i na společné dovolené, většinou spojené s nějakým sportováním. "Pracovní záležitosti na dovolené neřešíme, a když už, tak jen okrajově. Snažím se striktně dodržovat, že dovolená je čas na odpočinek," tvrdí podnikatel. V praxi to ovšem vypadá tak, že v první chvíli odsouhlasí cestu kamkoliv, čím víc se ovšem blíží datum odjezdu, tím je nervóznější. "Nadávám, ať mě nechají doma. Dovolená je totiž špatná kvůli tomu, že je spousty práce před i po ní. Ale přiznávám, že jsem nakonec vždy rád, že jsem jel, prožil něco nového, byli jsme dohromady, a to je fajn."