Majitel největší ryze české firmy na výrobu sedacích souprav tráví ve světě tři měsíce v roce. Nevyjíždí ovšem na obchodní cesty, ale za poznáním. Ze všeho nejradši Pavel Jech dokumentuje nedotčenou přírodu. Tisíce fotek kaňonů, skalních útvarů a křišťálově čistých řek si naposledy přivezl z výpravy po národních parcích na jihozápadě USA. "Z divočiny" se vrátil jen před několika dny, ještě ani nestihl překonat únavu z časového posunu, a už plánuje další cestu − tentokrát na Kubu. "Ve firmě vše šlape i bez mé přítomnosti, někdy možná dokonce i lépe. Za těch 25 let se tu vytvořila skvělá parta lidí. S téměř všemi si tykám, jsou to vlastně kamarádi, kteří když je třeba, nemají problém přijít do práce i v sobotu," říká. Také letos v létě už potřinácté v řadě s nimi v partě 75 lidí a s deseti sudy piva vyrazil z podhůří Orlických hor k moři. "Slyšet vlny, cítit mořský vzduch a do toho si moci natočit do skla české pivo s pořádnou čepicí pěny je jednou ze životních hodnot," říká v nadsázce sedmapadesátiletý podnikatel, který řídí devadesátimilionový byznys.

První sedačku si přitom vyrobil svépomocí ještě před revolucí. Donutily ho k tomu okolnosti. "Kdo zažil minulý režim, ví, že úplně na všechno se stály zoufalé fronty. Se ženou jsme si tehdy chtěli koupit gauč, ale po měsících čekání přišel na prodejnu nevkusný červený. Ten jsem doma nechtěl a zařekl se, že si ho udělám sám," vzpomíná Jech. Zručnost mu rozhodně nikdy nechyběla. Už půl roku nato se posadil na vlastní sedací soupravu. Spotřeboval na ni 45 kozích kůží, které vykupoval od řezníků z Královéhradeckého kraje. Drahý finský design lamelových křesel okoukal u známého, který je měl z dovozu. Neotřelý vzhled nábytku se zalíbil nejedné návštěvě rodiny Jechových. "Známí po mně chtěli něco podobného, tak jsem křesla v roce 1991 začal vyrábět. Rok poté už jsem zaměstnával 12 lidí," vypráví otec pěti dětí.