Jižní pobřeží Španělska vypadalo v roce 2011 jako jedno velké staveniště. Na plážích i dále ve vnitrozemí stály řady rozestavěných domů, od rodinných vilek po věžáky o nejméně deseti podlažích. Chyběli tu ale dělníci, již by se je snažili dostavět.

S příchodem finanční krize v roce 2009 se cena realit po mnoha letech bezprecedentního růstu hluboce propadla − a zanechala za sebou rodiny v exekuci, bankrotující developerské společnosti a banky, kterým místo pohledávek zůstávaly tisíce rozestavěných bytů, jež nedávalo smysl dostavět. Podobný příběh přitom postihl ve stejné době i další země, které se do té doby těšily stavebnímu boomu − nejsilněji Irsko a Spojené státy.