Na tabuli píše učitel Miloš Šlapal tři slova: pohádka, balada a bajka. A od osmáků navštěvujících Základní školu Emila Zátopka v Kopřivnici pak chce, aby každý literární žánr charakterizovali. Vzápětí dětem zadává další úkol. Mají přepsat úryvek z knihy, již si do vyučování přinesly, do jednoho ze zmíněných žánrů.

"Chtěl jsem docílit toho, aby žáci o hodinách čtení či psaní opravdu četli a psali," zdůvodňuje Šlapal svou motivaci, proč se uchýlil k netypické metodě, kterou nazývá dílna čtení. To ovšem vyžadovalo, aby se s ní nejdříve seznámil a jejímu osvojení věnoval čas nad rámec běžné pracovní doby. Je to pro něho ale přirozené. Tvrdí o sobě, že ke kantorské profesi přistupuje "vědecky": zajímá ho, co se ve třídě stane, když třeba obmění některé techniky, a jak změna ovlivní vzdělávání dětí. Postupem času si tak začal vymýšlet i metody vlastní, a dokonce vede kurzy pro pedagogy z jiných škol. Je evidentní, že Šlapal spadá do skupiny učitelů, kteří svou profesi mají rádi.