Ve věku devadesáti let zemřel italský avantgardní dramatik, herec a divadelní režisér Dario Fo. Ve čtvrtek to oznámil italský list Corriere della Sera.

Fo byl známý ostře satirickými hrami, například Náhodnou smrtí anarchisty, a kvůli levicové agitaci býval v mnoha zemích cenzurován. Nobelovu cenu za literaturu v roce 1997 obdržel jako "dědic středověkých kejklířů, který pranýřuje moc a obnovuje hodnoty utlačovaných".

Už v době udělení ceny se odhadovalo, že hry Daria Foa byly po světě inscenovány ve více než 3500 případech.

Fo začínal u satirických revuí v italských kabaretech a malých divadlech. Se svojí manželkou Francou Rameovou roku 1959 založili divadelní společnost Campagnia Dario Fo – Franca Rame a začali vystupovat s humornými fraškami v televizní show Canzonissima.

Humor vycházel z dávné commedie dell’arte, byl ale silně politicky zaměřený a často provokativní.

Roku 1968 Fo založil další hereckou skupinu Nuova Scena, která byla přímo napojená na kulturní organizaci italské komunistické strany. Od roku 1970 s jiným putovním souborem Collettivo Teatrale La Comune objížděl továrny, parky či gymnázia.

Fo napsal přes sedmdesát divadelních her, některé ve spolupráci s manželkou. K těm dalším známým patří Nemůžeme platit, nebudeme platit!, Archandělé nehrají biliár nebo Měl dvě pistole s černýma a bílýma očima.

Jako herec Fo roku 1973 vystoupil ve hře Mistero buffo, inspirované středověkým typem divadelních her zvaným mysterium. Obsah jeho hry se však měnil s každým vystoupením.

Tvorbu Daria Foa uváděla též tuzemská divadla. Už v roce 1962 nastudoval Ota Ornest v Městských divadlech pražských hru Archandělé nehrají biliár. Tato hudební groteska útočila na byrokraty a nabádala člověka, aby se "nestal koulí na biliáru, kterou může každá špinavá ruka postrkovat". Hlavní role v pražské inscenaci hráli Alena Vránová a Otto Šimánek.

O čtyři roky později se opět v ABC objevila hra uvedená pod názvem Nepokradeš, a když, tak ne málo!. Režisér Ivan Weiss do hlavních rolí obsadil Jiřinu Bohdalovou a Lubomíra Lipského.

Počátkem sedmdesátých let se v Západočeském divadle v Chebu hrála Foova Isabella, tři karavely a podfukář v režii Miloše Horanského.

Brněnské Divadlo Husa na provázku v režii Petera Scherhaufera uvedlo hru Mistero buffo, která byla později v devadesátých letech vzkříšena v inscenaci Jana Borny a v provedení Vladimíra Marka hned na několika scénách – v královéhradeckém Draku, v Divadle Na zábradlí a později ještě v Dejvickém divadle.

Na konci sedmdesátých let Fo na protest proti pronásledování signatářů Charty 77 zakázal, aby jeho hry byly v Československu nadále uváděny.

Jeho tvorba se na jeviště vrátila roku 1990 plzeňskou a libeňskou inscenací hry Náhodná smrt anarchisty. O tři roky později se v Kladně hrála jeho fraška Řekni mi to na rovinku. V roce 1997 pražský Divadelní spolek Kašpar uvedl černou komedii Za vším vězí ďábel v režii Jaroslavy Šiktancové.

Český překladatel a znalec italského divadla Zdeněk Digrín uvedl, že Foovy komedie jsou "plny nejgrotesknějších scén, bláznovství, které však směřuje k přesně určenému cíli". "Nebýt notné dávky bláznovství, byl by z Daria Foa kazatel, moralista," dodal Digrín.

Před třemi lety Dario Fo napsal poselství k Mezinárodnímu dni divadla, které skrze Mezinárodní divadelní ústav rozšířil po světě. Text se četl na jevištích nejrůznějších divadel.

"Mocní tohoto světa kdysi dali najevo svou nesnášenlivost tím, že vypudili z naší země herce commedie dell'arte. Dnes v důsledku krize nacházejí herci a divadelní soubory jenom svízelně jeviště, divadla a diváky. Proto dnešní vládci nemusí hledat způsob, jak kontrolovat osoby, které se vyjadřují ironicky a se sarkasmem – neboť herci už nemají své publikum kde oslovit," napsal Dario Fo v textu.

Jediné řešení dnešní krize autor spatřoval v naději, že "vznikne nová diaspora komediantů, divadelníků, kteří z tohoto omezení nepochybně vytěží dosud nepředstavitelné výhody a inspiraci pro nová divadelní představení, pro nové divadlo".