Roku 1966 vzbudil senzaci film Fantastická cesta. Mezi jeho divácké magnety patřil i námět: ponorka Proteus zmenšená do mikroskopických rozměrů se vydává do lidského těla, aby tam její posádka prožívala neuvěřitelná dobrodružství. S trochou nadsázky se dá říct, že letošní čerství držitelé Nobelovy ceny pro takovou ponorku sestrojili agregáty. První z oceněných Jean-Pierre Sauvage vymyslel, jak spojovat části molekul tak, aby byly navzájem pohyblivé, takže z nich jde sestavovat jednoduché stroje mikroskopické velikosti (páky, osy na hřídeli atd.). Další laureát James Stoddart takové molekulární stroje touto metodou sestavil. A třetí oceněný Bernard Feringa dokonce předvedl, jak by mohly vypadat motory mikroskopické ponorky.

Pokud se ptáte, k čemu je to dobré, odpověď nabízí právě film Fantastická cesta. Protože práce trojice oceněných chemiků položila základy oboru, kterému se říká nanorobotika a jehož největší perspektivu odborníci vidí v konstrukci miniaturních robotů opravujících lidské tělo zevnitř.