Před jistou dobou jsem zaznamenal prazvláštní věc. Přijedu do Prahy za svými přáteli či kolegy politiky a namísto obvyklého podání ruky, či dokonce objetí je reakcí na můj příjezd jen chladné pokývání hlavou a kradmý pokus o úsměv. Vidí, jak se blížím, a honem do ruky berou, cokoliv je po ruce − tužku, věšák na kabáty, krabici od bot, psa. Jen aby je měli plné. Jen aby se mě nemuseli dotknout.

Myslel jsem si původně, že je to kvůli mým extremistickým politickým neomarxistickým názorům, kterými náš národ ženu na porážku, což bych i pochopil, protože se začínám svých názorů občas v noci bát i já sám, ale pak jsem seznal, že problém bude zapeklitější.

Pokud totiž přece jenom došlo k nějakému náhodnému doteku, dotyčný se bez prodlení vzdálil do kuchyně či koupelny a prostorem se rozlehla čpavá vůně sava či jiného dezinfekčního prostředku. Ulpěl na mně snad odér výparů ze starobrněnského pivovaru? Tápal jsem.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.