Přišel o všechno. O práci, kariéru, manželku. A jack­pot, který měl dostat jako odměnu za odvedené služby, si odmítl vybrat.

Eric Ben-Artzi upozornil americkou vládu, že jeho zaměstnavatel − německá Deutsche Bank − značně nadhodnocuje valuaci derivátů ve svém držení. Na základě jeho odhalení přišla banka na akciovém trhu o miliardy své tržní kapitalizace, stejnou újmu utrpěla na své pověsti, 55 milionů dolarů zaplatila jako pokutu americké vládě. Na 15 procent této sumy měl nárok Eric Ben-Artzi. Odmítl. S vysvětlením, že jeho exzaměstnavatel nebyl potrestán za svůj "zločin" dostatečně. Zrodil se tak zásadový "špión". A přitáhl pozornost k whistleblowingu. "Posledním objevem" státních regulátorů, kteří se snaží udržet krok s těžko prohlédnutelným světem vysokého byznysu.

Špióni naší doby

Za studené války šlo většinou o vojenství nebo technologie. A tajné informace s nasazením života vynášeli špióni. Po pádu železné opony nastala doba "idealistů" jako Snowden, Manning nebo Assange.

Nyní se insideři − s finanční motivací − hledají taktéž v byznysu. Daně, nelegální obchody, zatajování informací, lhaní spotřebitelům. Tohle zajímá regulátory především. A aby tito měli motivaci pomoci vládním úředníkům nahlédnout pod pověstnou pokličku svého zaměstnavatele, začínají vlády nabízet whistleblowerům za jejich služby odměnu. Čím větší podvod whistleblower odhalí, tím větší bude pokuta, tím více si "finančně pomůže" on sám. A tak stále častěji, především zpoza Atlantiku, přicházejí zprávy, kterak byl odměněn informátor a kterak jeho odměna přepsala dosavadní žebříček.