Mladě vypadající muž, bojovník takzvaného Islámského státu, v neprůstřelné vestě a se samopalem v ruce hledí přímo do objektivu kamery. "V jaký život doufáte? V život plný ponížení a bezvýznamnosti? Jaké štěstí očekáváte v zemi, jež způsobila vaši destrukci," naléhá ve videu na muslimy migrující do Evropy, aby raději zůstali ve své rodné zemi. Jde o jeden případ z mnoha. Využívání krátkých spotů k lepšímu veřejnému obrazu, radikalizaci příznivců nebo "náborů" nových následovníků patří k běžné praxi teroristů z Islámského státu.

Stejně běžné je i jejich šíření pomocí sociálních sítí. Facebook, Twitter nebo YouTube se v posledních letech staly "oblíbenými" kanály pro teroristickou propagandu. Militaristé z IS například na YouTube zveřejnili popravu zajatého amerického novináře Jamese Foleyho a později i dalších unesených. Nebo skupina al-Shabab přes Twitter přenášela průběh útoku z roku 2013 v obchodním domě Westgate v Nairobi.

Rozšířené využívání komerčních sociálních sítí staví jejich provozovatele, tedy většinou americké technologické giganty, do poměrně svízelné pozice. Z jedné strany čelí námitkám, že jejich služby mohou nahrávat militantním skupinám, ze strany druhé se chtějí vyhnout větší cenzuře uživatelského obsahu a zachovat svobodu slova.

Propaganda, nebo výuka

V posledním roce, kdy ve Spojených státech a Evropě došlo k několika teroristickým útokům, narostl tlak na technologické firmy, aby při potírání teroristické propagandy byly radikálnější, nebo rovnou aktivněji spolupracovaly s vládními úřady.