Žebříček hodnotí bodově několik oblastí: velikost státu v ekonomice, právní systém a ochranu majetku, smyslu­plnou finanční politiku, otevřenost mezinárodnímu obchodu a regulaci. Vítězem se bez překvapení stal Hongkong. Za ním se řadí Singapur, Nový Zéland, první evropskou zemí je Švýcarsko. Až na vrchol se Česko sice nedostalo, ale i tak skvěle uspělo. Z druhé čtvrtiny posuzovaných zemí se posu­nulo do té první a je jen jedno místo za Německem. Například Norsko a Švédsko jsou až za námi. Jak je to možné?

Tak si jednotlivé oblasti proberme. Velikostí státu v ekonomice se řadíme až na 112. místo. A v dalších letech to bude asi ještě horší. Vláda v čele se socialistickým premiérem mocně podporuje bobtnání státu, kde to jen jde. S právním systémem je to už lepší: 47. pozice. Novelizace několika kodexů a postupné vylepšování insolvencí je vidět. S regulací jsme také ve čtvrté desítce (44. místo). Tak jak jsme celkově mohli skočit do třetí desítky? Může za to otevřenost mezinárodnímu obchodu, která je u tak otevřené ekonomiky, jako je naše, naprosto nezbytná (22. místo). Ale největší ingrediencí úspěchu je 27. místo za smysluplnou finanční politiku. Jenže pozor: to je jen odraz mimořádného hospodářského růstu, de facto vyzmizíkované inflace a zafixování měnového kurzu. Až tahle legrace rupne, je otázka, zda se v žebříčku zase nepropadneme.

Takže těšme se z letošního umístění. Být jednu příčku za Německem a daleko před Polskem, Slovenskem či Maďarskem bezpochyby potěší. Ale z žebříčku jasně vyplývá, že náš úspěch je do velké míry chvilkový.