Tenkrát si Michal Žižlavský vyjel na kole − šlapal udýchaný v kopci, když ho pomalu předjelo auto se ztmavenými skly. "Z okénka se mě někdo ptal rusky, nerozuměl jsem mu. Auto pak vyjelo na kopec, tam se otočilo a pomalu sjíždělo proti mně. Říkal jsem si: A teď se může stát cokoli…," vzpomíná dnes jeden z nejvlivnějších a nejuznávanějších insolvenčních správců v Česku.

Příhody, jako je tahle, samozřejmě správci největších firem v úpadku nezažívají každý den. Ale pětapadesátiletý doktor práv ji teď v pohodlí svého sídla kousek od pražské Pařížské ulice zmiňuje, když přijde řeč na to, jak také může vypadat život insolvenčního správce, který převezme úpadek nějaké sledované firmy. Takové, ve které stále zbývá hodně majetku a kolem níž krouží mnoho různých zájemců.

"To auto se mi nakonec vyhnulo, ale později jsem zjistil, že se to používá jako zastrašení: Příště si dej pozor," směje se dnes téhle historce Žižlavský.

V roce 2009 dostal jako první správce tehdy nové ministerské povolení řešit ty největší insolvenční kauzy. Nyní je v tomto elitním správcovském "klubu" už 37 členů, kteří musí mít nejen patřičné právní vzdělání, ale při zkouškách také prokázat znalosti z ekonomiky nebo fungování podniků. Žižlavského kancelář se podílela například na insolvenci společnosti Bestsport, bývalého vlastníka O2 areny v Praze, na restrukturalizaci strojírenského podniku ČKD Kutná Hora nebo na oddlužení metalurgicko-strojírenského podniku Pilsen Steel, kde se řeší pohledávky v miliardách korun.

Pěšák, kůň a věž

Insolvenci přirovnává Žižlavský k šachové hře, v níž je víc hráčů a každý s trochu jinými zájmy. Neboli: každému z účastníků-věřitelů jde o něco jiného: jeden chce například své peníze rychle zpět, druhý také, ale na rozdíl od toho prvního nemá svou pohledávku zajištěnou například nemovitostmi bankrotující firmy. Třetí by zase byl rád, kdyby se firmu podařilo udržet při životě. "Každý hráč má jinou sílu − někdo je pěšákem, protože drží nezajištěnou pohledávku. Jiný má sílu věže, protože má třeba největší zajištěnou pohledávku. Někdo má koně, protože jde za ním největší pohledávka z obchodního styku. Své pohledávky mají i zaměstnanci, kteří když přestanou pracovat, firma padne. Takže je to mimořádně složitá hra, v níž se hledá průnik zájmů. Neexistuje jediné správné řešení," popisuje Žižlavský, jak musí insolvenční správce mezi těmito zájmy proplouvat.