Stát se insolvenční správkyní se Helena Horová rozhodla ze dne na den: její tehdejší asistentka ve firmě na daňové poradenství měla vážné osobní problémy − a když se po pauze vrátila do zaměstnání, potřebovala změnit vzduch. Dělat jinou práci, potkávat jiné klienty… "Navrhla jsem: Tak pojďme dělat konkurzy. Věděla jsem, do čeho jdu. A chtěla jsem ukázat všem, že se tahle práce dá dělat, a přitom nemusíte být mafián," vzpomíná Horová na období před šestnácti lety.

Po roce 2008 složila i zkoušky zvláštního insolvenčního správce, který smí řešit ty největší a nejsložitější firemní insolvence. Jenže loni z tohoto elitního klubu dobrovolně vystoupila. Jednak sama řešila privátní potíže, ale také už prý měla dost soubojů mezi správci − každý chce získat velký a zajímavý případ, protože na takovém je možné dobře vydělat. A přestože případy rozděluje takzvané kolečko, kdy správci od soudů insolvenční řízení dostávají podle stanoveného seznamu, stejně to mezi některými víří zlou krev. "Měla jsem té atmosféry už dost. Je špatná a nekolegiální," vysvětluje Horová.

Nyní pracuje pouze na případech lidí − dlužníků, kteří chtějí spadnout do osobního bankrotu. Tedy odevzdávat příštích pět let většinu příjmů a na konci vyjít jako oddlužení. Anebo na insolvencích menších firem.

Každý druhý je "gaučák"