Východomoravská společnost Kordárna byla na jaře 2009 v koncích. Firma z Velké nad Veličkou, kterou vlastnila trojice českých podnikatelů, nezvládla investici do slovenského závodu. Navíc se potýkala s následky světové recese a dostala se do platební neschopnosti. Majitelé podali návrh na insolvenci, chtěli ale udržet společnost i dceřiné podniky na Slovensku nad vodou. Rozhodli se proto využít tehdy novou možnost a místo konkurzu zažádali o reorganizaci. Soud ji schválil. Mírnějšímu řešení úpadku byli nakloněni i věřitelé v čele s Českou spořitelnou, kteří si prosadili i svého kandidáta na insolvenčního správce, tehdy čtyřicetiletého Leea Loudu.

"Všichni klíčoví hráči chtěli, aby to dobře dopadlo, a nastavený směr uznali a dodrželi," hodnotí Louda po letech ozdravení Kordárny. Do vedení podniku nastoupil ostřílený krizový manažer Radim Valas. Během několika měsíců firma snížila fixní náklady o 40 procent, zároveň oživila výrobu a připravila prodej majetku ve veřejné soutěži. V ní zvítězila investiční skupina Jet Investment brněnského podnikatele Igora Fajta, jenž horňáckou fabriku řídí dodnes.

Až příkladný výsledek reorganizace neznamená, že se zotavování Kordárny obešlo bez problémů. Kordárna se například musela vypořádat s výpadkem hlavního odběratele, gumárenského výrobce Continental. Insolvence navíc zahrnovala nejen továrnu ve Velké, ale celou skupinu. "Šlo o koncernové řízení pěti obchodních společností v insolvenci a zároveň o přeshraniční insolvenční řízení vedené podle pravidel EU," vysvětluje správce.

Výtah mezi elitu