Alternativní cesty

Montessori, Waldorf, Daltonský plán, Začít spolu, přírodní školy a školky a do jisté míry i církevní školy. Jednotlivé přístupy a metody se různí, společné zůstává vymezení vůči tradičnímu systému − alternativní školy se snaží nabídnout přívětivější způsob výuky tam, kde klasická forma naráží na dětskou duši. Žáci takových škol si užívají volnější režim a neformální prostředí, učitelé je mnohdy neznámkují a netlačí k výkonům.  O to aktivněji se mají děti podílet na výuce. Vznikají i malé soukromé školy z popudu rodičů. Všechny ale musí vzdělávat v souladu s rámcovým vzdělávacím programem ministerstva školství.

Elitní privátní ústav

Absolvování některého z nich otvírá dveře ke studiu na světových univerzitách a bere se jako start k úspěšné kariéře. Nejznámější a nejvyhledávanější soukromé školy financují velkopodnikatelé − například Open Gate nechal vybudovat nejbohatší Čech Petr Kellner. Jiné založili novátorsky uvažující pedagogové. Děti do nich většinou posílají rodiče, pro které je vzdělání potomků prioritou. A zároveň si mohou dovolit platit školné. Ačkoli soukromé školy dávají příležitost i nadaným dětem ze sociálně slabšího prostředí, zůstávají doménou majetnějších vrstev. Pověst elitních zařízení mají i některé státní školy.

Na jedné hromadě

Za komunismu jim téměř odzvonilo, ale po sametové revoluci znovu přibývaly. Pokračující vylidňování venkova malotřídky nezničilo. Podle údajů ministerstva školství bylo v Česku loni 1450 základních škol s aspoň jednou třídou, kde se společně vzdělávali žáci z více ročníků. Malotřídky fungují podobně jako před staletími. Učitelé musejí zvládat různorodý přístup podle věku žáků, na druhou stranu výuka je pro děti přístupnější − v malotřídkách bývá méně žáků než v tradičních třídách. Při porovnání znalostí žáci z malotřídek nezaostávají, podle testování České školní inspekce dosahují v průměru lepších výsledků.

Dědictví po monarchii

Jak vypadá běžná česká základní škola? Přísný vládce katedry, který požaduje poslušnost a občas sáhne i k pohlavku, to už je dávno minulost. Jak ukázala šikana učitelky ze střední školy v pražských Malešicích, odhalená až po jejím úmrtí letos v únoru, v pozici týraných se ocitají spíše pedagogové. Některé stereotypy, jež systému vtisklo rakousko-uherské mocnářství, ale přetrvávají. Kritici státním školám vytýkají biflování místo rozvíjení tvůrčích schopností, důraz na hodnocení místo komplexního rozvoje, autoritativnost místo osobnějšího přístupu. Názory na potřebné změny se liší a systém se mění jen pomalu.

Sporná integrace

Speciální školy se z přehledu vymykají, v posledním roce se o nich ale diskutuje přinejmenším stejně jako o těch běžných. Otázka zní, zda vzdělávat děti se zdravotním postižením a specifickými nároky zvlášť, nebo je integrovat mezi ostatní? Společné vzdělávání prosazuje současná ministryně školství Kateřina Valachová, nemalá část pedagogů i veřejnosti je naopak proti. Inkluze se přitom týká hlavně takzvaných základních škol praktických, někdejších zvláštních škol, které navštěvují děti s lehčím mentálním postižením nebo jinými psychickými handicapy. Speciální školy, určené pro děti s vážnějším postižením, fungují dál samostatně.