Když chce někdo kritizovat české základní a střední školství, většinou přijde se známými argumenty. Svět kolem nás se proměňuje, ale škola, jež by měla připravovat na budoucnost, zůstává těmito změnami nedotčena. Logicky pak není s to své roli dostát, a proto by se měla reformovat.

Podobné postoje zaznívají i z ankety, kterou mezi českými podnikateli udělal týdeník Ekonom. U oslovených převládal názor, že školství by zasluhovalo proměnu, neboť ve vyučování se stále razí biflování faktů, ale děti se neučí praktickým dovednostem − třeba komunikovat, argumentovat nebo hledat souvislosti mezi poznatky a vyhodnocovat je.

Pohled na současnou legislativu ale ukazuje, že alespoň "na papíře" by tuzemské školy měly odpovídat nastíněným představám. Vedle porevolučních správních úprav, například zavedení financování podle počtu žáků na škole, prošlo školství v roce 2005 rozsáhlou reformou, jež zrušila osnovy a nahradila je rámcovými vzdělávacími programy, tedy dokumenty stanovujícími vzdělávací cíle. "Rámcový program byl nepochybně pokrokový," říká Bořivoj Brdička z Pedagogické fakulty UK s tím, že do popředí se dostal právě rozvoj osobnostních dovedností.