Když se po listopadu 1989 otevřely hranice a byla možnost cestovat, vyrazil tehdy ještě jako středoškolák do Velké Británie. Šest týdnů tam dělal na farmě, sbíral jablka a chmel, denně 16 hodin práce. "Bylo to přínosné pro moji budoucnost. Došel jsem k názoru, že jít studovat vysokou školu není hloupý nápad," usmívá se nad vzpomínkou, jaká to byla dřina.

Tu druhou cestu, která se mu vybaví při vzpomínání na životní osudové poutě, absolvoval po USA. Už jako absolvent Právnické fakulty UK získal stipendium na právnické škole v New York University. Z celého světa tuto šanci dostalo 14 lidí, z Evropy tři a mezi nimi Holásek. "Jediné, co jsem v té době měl, bylo pár knížek, pas a žádné starosti. Bylo to moc fajn," vzpomíná na dobu, kdy se čtyřčlennou partou procestoval západ USA. Z New Yorku jel čtyři dny autobusem do San Franciska sám, pak si půjčil s přáteli auto a sedm týdnů putovali podle svých představ. "Pracovní prostředí vás nějak ovlivňuje, musíte řešit spoustu věcí, tam jsem jen přemýšlel, zda je ráno, nebo večer, jinak žádný tlak. Ten pocit svobody byl úžasný a byla to také romantika." Když ovšem dostane Holásek otázku, zda by si chtěl tuhle cestu zopakovat, upřímně se rozesměje. "Bylo to super, ale tím autobusem už bych dnes nejel."