Začalo se stmívat, rozsvítil jsem stolní lampu − a uvědomil si, že je to asi poslední věc v mé pracovně, která mě bez otálení a beze snahy navazovat konverzaci okamžitě poslechla.

Takové počítače mají vlastní hlavu při spouštění už dlouho: nejdřív nic, nic a nic, pak jakýsi žalostný pokus o uvítací ceremoniál, vzápětí vystřídaný ponižující žádostí o hesla, nebo hloupé řeči o tom, že tohle může dělat jenom správce (jako by od první instalace nevěděl, že jsem to jen já a nikdo jiný). A aby toho nebylo dost, tak mi při psaní textu nutí slova, která tam nepatří. Mobil to samé v bledě modrém.