Odborářem je už více než čtvrt století, do nejvyšší funkce − na šéfa Českomo­ravské federace odboro­vých svazů − se propracoval před dvěma lety. Proč si Josef Středula vybral kariéru zástupce zaměstnanců? A láká ho politika? "Ze srovnání počtu členů odborů a politických stran to vypadá, že je nyní více sexy být odborářem než členem politické strany," odpovídá Středula s tím, že na konec odborářské kariéry zatím vůbec nemyslí.

V odborech působíte přes 25 let. Jak k tomu dojde, že se z člověka stane "kariérní" odborář?

Dostal jsem se k tomu vlastně trochu náhodou. V listopadu 1989 jsem praco­val ve Vítkovických železárnách. Pochá­zím z rodiny, kde se běžně poslouchala Svobodná Evropa. Slyšeli jsme zprávy o tom, co se v těch  dnech dělo v Praze, začali jsme chodit za studenty na Vysokou školu báňskou a zároveň jsme začali dělat pořádek ve firmě. Tehdy ještě management ve Vítkovicích organizoval aktivity proti akcím studentů, takže jsme se rovnou dostali do konfliktu.