Když nastupoval do úřadu ministra spravedlnosti, vytyčil si Robert Pelikán za jeden z hlavních cílů zničit v Česku byznys s dluhy. A zkrotit dříve téměř všemocné exekutory. "Patnáct let se o to nikdo pořádně nesnažil. Pokud se něco dělalo, byly to kosmetické krůčky," tvrdí Pelikán a dodává, že v době jeho nástupu se na ministerstvu celou oblastí exekucí zabývali jen dva lidé. Nyní je jich více než deset a výsledky prý začínají být viditelné. Co Pelikán od svého nástupu stihl a co chce zvládnout ve zbývajícím roce?

Jako poměrně zásadní se ukázal poměrně jednoduchý, v podstatě administrativní krok: snížení odměn advokátům, ke kterému Pelikán přikročil hned zpočátku svého funkčního období. Právě vysoké odměny, které v případě malých pohledávek převyšovaly celý vymáhaný dluh, totiž vedly k tomu, že se vyplácelo "zadlužovat lidi". Nejlepším důkazem byly balíky pohledávek dopravních podniků, jež inkasní agentury nebo advokátní kanceláře skupovaly i za více než 100 procent hodnoty.

Jinak řečeno, odměny pro advokáta za každý případ byly natolik štědré, že i když se nepodařilo "vysoudit" peníze zdaleka od každého dlužníka, ti, kteří zaplatili, bohatě pokryli náklady na neúspěšné spory a zajistili navíc advokátům lákavé zisky. "Celý tento systém dospěl až do takové perverzity, že když se advokáti u velkých věřitelů ucházeli o vymáhání celých balíků jejich malých pohledávek, tak soutěžili mezi sebou, kdo ze své přisouzené a vymožené odměny dá věřiteli větší část," konstatuje Robert Pelikán. Snížení advokátního tarifu tento bizarní model rozbouralo: věřitelé najednou měli problém pohledávky vůbec prodat.

Boj o odměny

Stejnou logikou se ministerstvo řídilo i v zatím poslední bitvě války s exekutory, kdy se Robert Pelikán snažil podobně razantně snížit i odměny exekutorů. Také v jejich případě platí, že "solventní" dlužník hradí náklady za neplatiče a v konečném důsledku zajišťuje i zisk exekutorů; ti totiž žádné jiné příjmy nemají.

Robert Pelikán ale tvrdí, že současný systém odměn vede k tomu, že se exekutorům nejvíce vyplatí vymáhat drobné pohledávky. Dokladuje to na zkušenostech vlastního úřadu, který exekutory využívá třeba při vymáhání neuhrazených nákladů trestních řízení. "Zjistili jsme, že z celého portfolia pohledávek se statisticky abnormálně úspěšně vymáhají dluhy do dvou tisíc korun," tvrdí Pelikán. Důvod? Podle ministra za tím stojí fakt, že právě z úspěšně vymožených malých pohledávek získá exekutor nejvíc peněz pro sebe. "U stokorunového dluhu s dnešním nastavením minimální odměny 6500 korun vymáhá exekutor 6600 korun. Pokud je úspěšný, 6500 z toho mu zůstane. Když ale vymáhá 10 tisíc, musí vymoci 16,5 tisíce. To je složitější, přičemž mu ale zůstane opět jen 6500 korun," tvrdí Robert Pelikán.

Původní návrh počítal se snížením odměn exekutorů až o dvě třetiny. S ním ale ministerstvo narazilo na tvrdý odpor, a to hned z více stran. Vedle exekutorů, kteří argumentovali nesmyslností ministerských výpočtů a hrozícími krachy prodělávajících exekutorských úřadů, Pelikána překvapivě kritizovali i soudci včetně předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy. Argumentovali hrozícím snížením vymahatelnosti pohledávek.

Ministr spravedlnosti to ale bere spíš jako ukázku síly exekutorské lobby. Pelikán nakonec pod tlakem ustoupil, chce odměny snížit "jen" o třetinu. "Bude to spíš malý úspěch, ale bude," připouští. Pokud přece jen ke krachům některých úřadů dojde, což Pelikán nevylučuje, na vymahatelnost dluhů to nebude mít dopady. "Současný počet − bezmála 160 úřadů − je z ekonomického hlediska možná až příliš," říká Pelikán.

Černý Petr věřitelů

Veškeré snahy ministerstva o kultivaci vymáhání dluhů působí roztříštěně. Robert Pelikán nepřipravil komplexní novelu exekučního řádu a související legislativy, ale postupuje "salámovou" metodou. "Problém nevyřešíme tím, že změníme jednu věc a bude to v pořádku. Ale vyřešíme ho spoustou detailních změn, které děláme," vysvětluje ministr. Které další detailní změny má na mysli? Například legislativně stanovený výčet věcí, které exekutor lidem nemůže zabavit (typicky třeba lednici či věci, k nimž mají citový vztah − třeba snubní prsteny), povinné pořizování videozáznamu mobiliárních exekucí nebo nemožnost zabavení domu kvůli malým dluhům.

Jiná zásadní novinka se teprve chystá − a měla by potěšit i exekutory. Ministr Robert Pelikán chce v novele exekučního řádu zavést povinné platby záloh na náklady exekuce. Tu sice mohou exekutoři od věřitelů žádat už dnes, v drtivé většině případů to ale kvůli ostré konkurenci nedělají. Přitom právě tento poplatek by řešil bezvýsledné exekuce, za které exekutoři dnes nic nedostávají a hradí je fakticky z peněz vymožených na jiných dlužnících. "Na začátku se řekne: Věřiteli, zaplať si mou práci a na konci tyto peníze dostaneš zpátky, když se dluh podaří vymoci," popisuje Robert Pelikán. V ideálním případě by opatření mělo vést také k tomu, že si banky lépe rozmyslí, jestli se jim vyplatí zkoušet žalovat člověka, kterého nahánějí už tři další vymahači a který už zjevně nic nemá. Záloha při neúspěšné žalobě by jim propadla.