Není nadto mít ve firmě svého policajta, říká si patrně nejeden český mi­liardář. Skupiny jako Agro­fert, PPF, Agel nebo Penta zaměstnávají bývalé důstojníky speciálních útvarů nebo zpravodajských služeb. Oficiální zadání většinou zní: postarat se o bezpečnost v podniku.

Tento úkol v sobě nezahrnuje jen ostrahu objektů, kontrolu hasičských přístrojů, pátrání po zlodějích mezi zaměstnanci či v poslední době stále skloňovanější ochranu firemních dat a sítí. Práce vysloužilých policistů se nezaměřuje jen dovnitř firem, ale i směrem ven. Příliš se o tom nehovoří, ale obvykle k ní patří i takzvaná business intelligence, tedy získávání informací v konkurenčním boji. Někdy ono získávání přerůstá až za hranu zákona.

Nedávný odchod bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty od policie i zkušenosti jeho exkolegů, kteří opustili sbor už dříve, potvrzují, že přechod do nového zaměstnání nebývá zrovna jednoduchý. Jsou tedy bývalí vyšetřovatelé a operativci elitních policejních jednotek a tajných služeb těmi správnými lidmi? A nabízejí se i další otázky. Třeba, nakolik jsou pro velkopodnikatele prvořadé jejich kontakty a informace o konkrétních případech?

Strážce a jeho pán I.

Manažeři se zkušeností v bezpečnostních sborech se většinou nechtějí bavit o své minulosti ani o svých případných úspěších ve světě byznysu. Týdeníku Ekonom se přesto podařilo do této uzavřené komunity proniknout a zmapovat její zastoupení ve velkých soukromých i státem vlastněných firmách. Část bývalých policistů se na podmínky velkého byznysu adaptovala velmi dobře.