Před šedesáti lety evropští státníci připravovali Římské smlouvy, které stály u začátků integrace kontinentu. Argumentovali mírem a prosperitou a obojí se stalo skutečností. Odrostly však dvě generace, světová válka se změnila ve vzdálenou vzpomínku a po sérii krizí a nyní v reakci na brexit musí dnešní lídři přemýšlet, co dál s Evropskou unií.

Možnosti jsou tři. Buď další centralizace a federalizace unie a vznik superstátu, což je koncept blízký bruselským elitám.

Politici v Paříži a Berlíně ale už delší dobu mluví o vícerychlostní Evropě. Debaty o jádru a periferii dokonce štěpí německou politiku.

Variantou je i upuštění od samotné integrace a návrat k národním státům. Což je scénář, jehož pravděpodobnost se podstatně zvýší, pokud na starém kontinentě začnou bodovat nacionalistické strany.

Za evropskou federaci

Po brexitu zazněla slova, že lékem má být "více Evropy". Až na výjimky tak mluví s Bruselem spojení politici pocházející ze šestice zakladatelských zemí v čele se šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Ten tvrdí, že je nutné postoupit v rozšíření a prohloubení měnové unie a že Evropa mnoha měn má skončit. Že jde skutečně o názor bruselských elit, dokládají slova "ministryně" pro zahraniční věci Federiky Mogheriniové o tom, že evropští občané i svět dnes potřebují silnou unii. A předseda Evropského parlamentu Martin Schultz dokonce pro list Frankfurter Allgemeine Zeitung uvedl, že lidé už jsou unaveni váhavostí a nerozhodností a postrádají rozhodnou evropskou akci. Evropská komise se proto musí co nejrychleji proměnit ve skutečnou vládu a Evropský parlament ve dvoukomorové těleso, které ji bude kontrolovat. Pak by unie docela připomínala USA.