Máme si cenit jejich zkušeností a moudrosti, či se bát jejich omezenosti a neochoty přijímat změny? Britské referendum o setrvání v EU ukázalo spíše na ten druhý, nevstřícný pohled. A citována byla při té příležitosti i volba českého prezidenta Zemana před třemi lety, kde byl elektorát podobně demograficky rozdělen. Zjednodušeně řečeno, staří zvolili jinou budoucnost, než by si mladí přáli. A můžeme brát jako paradox, že větší část budoucnosti před sebou mají právě ti mladí.

Kde je pravda? To není tak jednoduché. "Když nedokážete ty staré, chudé a nevzdělané přesvědčit o své pravdě, tak se holt smiřte s tím, že to vaše mládí, bohatství a vzdělání zřejmě nemá takovou hodnotu, jak si asi myslíte," napsal na adresu rozzlobené mládeže na Facebooku Marek Prokop, přední český odborník na internetový marketing. A dává to smysl, proč vinit zrovna britské důchodce hlasující pro brexit? Ostatně, byli to právě oni, kteří byli před 50 lety hybnou silou společensky i kulturně převratných 60. let. I oni tehdy bořili svět svých rodičů a prarodičů. A dokázali to. Proč teď dvacátníci a třicátníci po referendu dokážou jen brečet nad rozlitým mlékem?