Violoncellistovi Jiřímu Bártovi se nedělní rituály prozatím vyhýbají, na čaj o páté by rád pozval génia

Před devíti lety si špičkový český violoncellista vymyslel Mezinárodní hudební festival v Kutné Hoře a od té doby si − pravda − moc volných nedělí neužil. Jak vidno, nevadí mu to. A festival je každý rok vyprodaný.

Muzikanti si zrovna nehrají na nepracovní neděle. Co jste dělal poslední festivalovou neděli v Kutné Hoře?

Ráno jsem vstal pln dojmů ze sobotního zážitku z Ivy Bittové a Schönbergova Měsíčního pierota a spěchal na desátou zkoušet do chrámu svaté Barbory. Dva klavíry přichystány na večerní pia­nistickou extravaganci, pianisté Hamish, Konstantin, Terezie a Ayla též. Klavírní program jsme pak narušili jen s kolegy cellistou Lukášem a hornistkou Kateřinou v Schumannovi. Nastavuji také mikrofony na večerní natáčení, obědvám s přáteli z Mnichova, Hamishem (z Wimbledonu) a Terezií (z Prahy) a jdu si lehnout. Večer po generálce poslední pokyny klukům starajícím se o pódium, plná Barbora a famózní přehlídka jedno-, dvou-, tří-, čtyř- a osmiručních klavírů. Následuje úleva i smutek, ten týden utekl děsivě rychle, přesto mi připadá, že když jsme zahajovali tu šňůru devíti koncertů minulou sobotu, bylo to jako někdy minulou sezonu.