Medicínu absolvoval s červeným diplomem a místo bez problémů dostal v menší pražské nemocnici. Strávil v ní 13 let, ale aby mohl živit rodinu, chodil si ve dnech, kdy nesloužil v nemocnici, přivydělávat na soukromou kliniku plastické chirurgie.

Před pěti lety se rozhodl pro změnu a stal se zástupcem primáře na oddělení v jedné krajské nemocnici ve středních Čechách. Více specifikovat své postavení a město nechce, podobně jako další lékaři, kteří týdeníku Ekonom o své profesi a o problémech ve zdravotnictví ze svého pohledu vyprávěli. Všichni si vyžádali anonymitu s tím, že by je otevřené odpovědi mohly stát i místo. Zní to trochu zvláštně, když z českých nemocnic, kde podle odhadů pracuje zhruba 17 tisíc doktorů, zní, jaký je lékařů nedostatek, protože čeští absolventi medicíny stále častěji odcházejí do zahraničí. "Ty nejlepší vychováváme pro Německo a Švédsko. Jsme legrační národ, který platí drahé vzdělání studentům, kteří už mají místa v zahraničí a nikdy tu nebudou pracovat," myslí si například zubař Roman Šmucler.

Loni za lepšími podmínkami do ciziny podle informací České lékařské komory odešlo 209 lékařů hned po promoci, další zhruba dvě stovky už v českém zdravotnictví působily, ale také se rozhodly odejít. Podobné úmysly potvrdila i šestatřicetiletá lékařka s atestací a sedmiletou praxí z jedné velké pražské nemocnice. Odejít chtěla hned po škole do Německa, ale pořád to odkládala. "Nejdřív jsem si chtěla dodělat kmen, pak atestaci. Teď čím dál víc lituji, že jsem ten krok neudělala," říká. Podobně mluví i zmíněný lékař s osmnáctiletou praxí v pražské i krajské nemocnici. Jenže v jeho případě, když v roce 1998 začínal, nebyly odchody do ciziny pro lékaře ještě tak běžné.