Představte si leteckou společnost, která by investovala do interiéru letadel a nedokázala pořádně zaplatit piloty. Nikdo by se nedivil, že načančaná letadla budou při přistávání stále víc poskakovat a postupně začnou padat. Nejlepší piloti odejdou jinam, ti, kteří zůstanou, budou otrávení, demotivovaní. V českém školství se přesně tato absurdita odehrává. Investují se miliardy do nejrůznějších udělátek, jako je internet do škol či státní maturita, jejichž přínos je velmi sporný, přičemž učitelé nedostávají za svou práci pořádně zaplaceno. A pak se ještě divíme, že se výsledky českých studentů nezlepšují, v mezinárodním srovnání to už přinejmenším pořádně drncá.

Nemá smysl debatovat o tom, jestli jsou požadavky učitelů na zvýšení platů alespoň o 10 procent oprávněné. Jsou. Spíš bychom se mohli zeptat, jestli nejsou minimalistické. Mzdové náklady na učitele v přepočtu na jednoho studenta jsou u nás podle OECD jedny z nejnižších v Evropě. Hůře je na tom jen Slovensko, kde situace došla tak daleko, že zoufalí učitelé začali před letošními parlamentními volbami stávkovat. Průměrný plat učitele na českých základních školách 22 718 korun a na středních školách 23 426 korun je navíc jen efemérní statistický údaj, který je uchazečům o učitelské povolání maximálně pro zlost. V reálném světě narazíte běžně na inzeráty na středoškolského učitele matematiky za nástupní plat hluboko pod 20 tisíc. To už jednoho napadne, proč vlastně studoval náročný obor, když jeho příjem není odlišný od pokladní v supermarketu. Právě tady je jádro problému, proč učitelské povolání v Česku netáhne. Podle loňské studie CERGE průměrný plat učitele v regionálním školství nedosahuje ani 60 procent průměrného platu vysokoškoláka. Horší poměr najdeme opět pouze v Maďarsku a na Slovensku. Proč by měl talentovaný, sebevědomý člověk, k jehož osobnostní výbavě nepatří sklony k askezi, ve školství zůstávat?