Konečně si český divák může udělat obrázek o letošním oscarovém klání. Dnes do tuzemských kin vstupuje vítězný snímek Spotlight − upovídané drama zalidněné mnoha protagonisty, jež na Oscarech stálo proti mlčenlivému a drsnému filmu Revenant s chroptícím a sotva se plazícím hrdinou.

Spotlight se, podobně jako další oscarový kandidát Sázka na nejistotu, věnuje nedávné historii. Zatímco v Sázce na nejistotu se představovalo ekonomické pozadí finanční krize pomocí komediálních výstupů i takřka experimentální vypravěčské formy, Spotlight sází na realismus.

Snímek o stejnojmenném novinářském týmu z deníku Boston Globe, vyšetřujícím skandál se zneužíváním dětí v římskokatolické církvi, se zaměřuje čistě na novinářskou práci v letech 2000 a 2001. Tehdy vyšlo najevo, že pedofilie kněží dalece přesahuje město Boston, což naplno ukážou i závěrečné titulky. V těch film zdůrazňuje, že novinářský tým během roku věnoval tématu přes 600 článků, jen v Bostonu bylo obviněno 249 kněží − načež následuje výčet míst z celého světa, kde došlo k podobným skandálům. Zahrnuje kolem 200 měst.

Faktografickému střetu s realitou ve snímku Spotlight předchází dvě hodiny složené především z rozhovorů v kancelářích či knihovnách, kde největším vzrušením je zápach mrtvé krysy. Hlavní klad filmu ovšem spočívá v tom, že po celou dobu předvádí novinářskou práci nejen realisticky, ale jako důkladnou, napínavou činnost, kterou pohání instinkty a zvědavost všech zúčastněných.

Jde o detektivku, v níž veškeré procedurální úkony probíhají za stolem, kde největší zbraní je diktafon či telefon. A přesto Spotlight po celou dobu udrží tempo i napětí thrilleru. Režisér Tom McCarthy, známý nezávislými snímky Přednosta či Nezvaný host, detailně i vášnivě mapuje činnost investigativního týmu ve velkém deníku.

Jak ironicky poznamenal filmový kritik Boston Globu, vybavení kanceláří pocházející ze 70. let je čistý realismus. Především jde ale o věrné vyobrazení investigativních praktik i širšího chodu novin, jichž je tým Spotlight součástí. Film se vyhýbá většině nabízejících se klišé. Nový editor přijíždějící do Bostonu není ani despotický nechápavý manažer, ani jediný spravedlivý muž v soukolí lokálních nepravostí.

Snímek Spotlight opravdu klade důraz na tým, po němž se jmenuje. Oproti mnoha hollywoodským titulům nevyobrazuje novináře jako geniální sólisty s instinkty Supermana a − aniž by umenšoval přínos a individualitu každého z protagonistů − staví drama na minimalismu a součinnosti všech zúčastněných.

Velkou hereckou renesanci tu prožívá Michael Keaton, jehož kariéru podruhé nastartoval loňský oscarový vítěz Birdman. Tentokrát je Keaton nikoliv jediným objektem, na nějž se upíná oko kamery, ale chápajícím "hrajícím trenérem týmu", jak svoji postavu ve filmu sám nazývá.

Film

Spotlight
Režie: Tom McCarthy
Falcon, česká distribuční premiéra: 7. dubna

Ale režisér, který je sám hercem, skvěle vede i ostatní na place − od umanutého Marka Ruffala po Rachel McAdamsovou, jejíž novinářka se po pravdě pídí poněkud vřelejším způsobem.

Nenápadný, postupně gradující způsob vyprávění, kde se hodně mluví, ale nikdo nemá velké motivační proslovy, jež by změnily chod vyprávění a div ne chod celého světa, lze dnes spíše než v Hollywoodu najít v seriálech. Těžko říci, zda režisér Tom McCarthy zúročil i svou hereckou účast v jednom z nejlepších amerických seriálů The Wire. Jeho nový film se každopádně dostává pod kůži města Bostonu s podobnou přesvědčivostí.

Oscar pro snímek Spotlight upřednostňuje poctivou práci oproti − pro jedny uhrančivému, pro jiné falešnému − vizionářství režiséra Alejandra Gonzáleze Iñarritua, jehož Revenant si kladl ambice být nejen thrillerem, ale i velkým duchovním filmem ve stopách Andreje Tarkovského. A také za tuto snahu získal sošku za režii i kameru.

Spotlight vedle hlavní kategorie zaslouženě triumfoval v oblasti scénáře. Ale je třeba ocenit i McCarthyho disciplinovanou režii, která se obejde bez efektního zužitkování děsivé reality, o níž vypráví. V emotivním závěru snímku hraje hlavní roli kancelář, v níž se rozzvoní telefony. K ukázání práce, která má smysl a nese výsledky, není třeba patosu a velkých gest.