Evropská dluhová krize ovládla evropský mediální prostor na dlouhých pět let. Krizový summit střídal ještě krizovější summit. Ještě začátkem loňského července se zdálo, že kvůli Řekům se blíží konec našeho způsobu života. Že už nepůjde žít dál na dluh, kdy státy utrácejí víc, než vyberou od svých občanů.

Logická řešení jako větší střídmost byla k překvapení mnohých odmítána jako politicky nevhodná. Zdálo se, že vše míří nezadržitelně ke globálnímu bankrotu. Po něm mělo nastat, aspoň podle sílících politických proudů hlavně v jižní Evropě, vytvoření spravedlivější společnosti. Raději nepřemýšlet, oč mělo jít.