Jakou knihu máte teď na nočním stolku?

Takovou zvláštní knihu, která vznikla na základě studentského architektonického projektu a je to vlastně fantazie pojednávající o hlavním městě Evropy, které bylo v čase budoucím postaveno ve zrušeném lomu u Zbraslavi.

Takže čtete nejnovější román Miloše Urbana − Urbo Kune.

Ano, to zrovna čtu. A do toho pak různě vpadají různé knihy, které čtu tak nějak průběžně. Třeba teď jsem před jednou přednáškou vytáhl Kierkegaarda, tedy filozofii. Stačily mi tři čtyři stránky… A pak mám na chalupě knihy Bohuslava Reynka. Ty čtu už deset, možná patnáct let.

Existuje autor, k jehož textům se nevracíte deset let, ale po celý život?

Musím říct, že kromě Bible asi žádné takové knížky nemám. Jsou texty, které čtu deset patnáct let, ale pak se to zase změní. Ale po pravdě − já vlastně nejsem zase až tak velký čtenář.

Nicméně asi toho musíte hodně načíst, když třeba chystáte s Radovanem Lipusem další díl televizního seriálu Šumné stopy, v němž se věnujete českým architektům v zahraničí.

To jsou spíš monografie a odborné knihy, které potřebujeme. A ty se nečtou, spíš se tak nějak studují. Samozřejmě, že když se připravujeme na díl o české architektuře v Argentině, vezmu si s sebou Márqueze. Potřebuji, aby ke mně nemluvily jen stavby, ale i krajina.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

To jsem četl víc. Literatura byla pro mě důležitá. Zásadní byla třeba Alenka v říši divů, ta knížka otevírá světy fantazie. Potom jsem měl moc rád zvláštní humor Ludvíka Aškenazyho a jeho Praštěné pohádky. Ale stejně tak jsem miloval i Pohádky o mašinkách. Všechny ty knížky jsem pak vnucoval samozřejmě i svým dětem…

Říkáte to poměrně rezignovaně… Nelíbily se jim?

Vlastně moc ne. Četly ty blbosti, co teď čtou všechny děti, a já je raději ani nebudu jmenovat, abych je nepropagoval.

Kterou spisovatelku byste chtěl pozvat na sklenku vína?

Asi Boženu Němcovou. To byla obdivuhodná žena − byl v ní vzdor, hrdost. A krása. Ale teď − mimochodem − pracuji na rekonstrukci vily v Krči, v níž bydlel Ivan Olbracht, a tak si čtu Nikolu Šuhaje. A je to taky nádhera!

A s kterým autorem byste se nebál letět deset hodin přes oceán?

Mám teď rozečtené i Satanské verše Salmana Rushdieho a ta knížka začíná v letadle. Tak se Salmanem Rushdiem bych rád letěl.