Odpůrce intervencí Miloš Zeman letos v polovině roku jmenuje nového guvernéra ČNB. Paradoxně se jím téměř jistě stane Zemanův "kůň" Jiří Rusnok, který současnou politiku centrální banky naopak obhajuje. Tvrdí, že dodrží linii nastavenou nynějším šéfem ČNB Miroslavem Singerem a koruně nedovolí posílit minimálně do konce roku. A i po uvolnění kurzu chce zabránit jeho příliš velkým výkyvům oběma směry. Dramatické posílení koruny podle Rusnoka po ukončení intervencí nehrozí.

Jak hodnotíte vývoj české ekonomiky v roce 2015?

Naše analýzy a prognózy odhadují, že loňský rok skončí meziročním růstem HDP o 4,7 procenta. Je to více, než se čekalo i než říkaly naše dřívější prognózy, protože loni se sešlo pro Česko několik velmi pozitivních faktorů: dočerpávání evropských fondů se zasloužilo o půl procentního bodu růstu a ještě významnější byl pozitivní nabídkový šok z klesajících cen ropy. Jeho vliv odhadujeme až na jeden procentní bod navíc k "běžnému" růstu. Samozřejmě také přispělo oživení, které pozorujeme ve vybraných zemích eurozóny. Zdůraznil bych ale jednu věc: nesmíme zapomínat na předchozí období, která byla pro českou ekonomiku mimořádně nepříznivá, čili doháníme něco z minulosti.

Bude letošní rok pro českou ekonomiku podobně úspěšný?

Očekáváme citelné snížení tempa růstu. Česko poroste nadále, ale odpadnou mimořádné faktory - jak evropské fondy, tak nabídkový ropný šok, a to ve smyslu přírůstku. Stále budeme žít s levnou ropou, to je zřejmé, ale už to nebude tolik viditelné v indexech růstu. Očekáváme návrat blízko potenciálu české ekonomiky, který odhadujeme někde kolem tří procent reálného růstu ročně. V poslední prognóze máme číslo 2,8 procenta, ale to se bude dál vyvíjet.

Loňský rok byl i ve znamení čekání na výraznější růst mezd. Je aktuální míra růstu mezd adekvátní? Mzdy pro vás hrají klíčovou roli v tom, aby se vám podařilo vrátit inflaci k dvouprocentnímu cíli...

Myslím, že se růst mezd už dostal do korelace s ekonomickým růstem. V druhém pololetí 2015 vidíme výrazné urychlení mzdového vývoje a očekáváme ho i v roce 2016 - mzdy podle naší prognózy porostou o čtyři až pět procent, takže reálně o tři až čtyři procenta, což je velice solidní.

Souhlasíte s odboráři, že rychlý růst ziskovosti firem zaměstnanci pocítili na výplatách zatím jen velmi málo?

Nějakou logiku to má, ale je potřeba říct, že firmy na tom byly v krizovém období podstatně hůře, než kolik ubraly svým zaměstnancům. To znamená, že nepropouštěly tak, jak by odpovídalo poklesu produkce, a ani tolik nesnižovaly mzdy. Firmy dorovnávají nějakou mezeru z minulosti - musely nejprve zacelit tyto rány, ale teď už přichází doba, kdy budou muset část dodatečně vytvořené hodnoty rozdělovat i zaměstnancům. To je jasné a evidentní, ať se jim to líbí, nebo ne.

Někteří podnikatelé a zaměstnavatelé to neradi slyší, ale stejně nakonec budou mzdy zvyšovat, jinak si neudrží kvalitní pracovní sílu, kterou potřebují. A český trh práce je evidentně v mnoha sektorech a regionech pod velkým tlakem poptávky po pracovní síle, která ne vždy nachází adekvátní nabídku.

Po letech stagnace, či dokonce zaostávání se Česko zase začíná přibližovat ekonomické úrovni Západu. Co by se muselo stát, aby tento proces konvergence byl trvalý nebo případně ještě rychlejší? Je problémem Česka jen hloubka propadu ekonomiky v krizi, nebo máme i strukturální problémy?

Nejde jen o nešťastný nesoulad klíčových hospodářských politik v předešlých letech. Tehdy fiskální politika podle většiny hodnocení příliš šlápla na brzdu, zatímco měnová politika se snažila být relativně co nejuvolněnější, ale sama o sobě to nepřetlačila. Česká ekonomika trpí i strukturálními problémy. Ovšem to není věc, která by se dala odstranit rychle a snadno.

Jaké problémy máte na mysli?

Konkrétním příkladem je třeba snižující se kvalita vzdělávání. To je evidentní věc, kterou potvrzují i nezávislé mezinárodní studie a analýzy. Na trhu práce pak vznikají problémy s tím spojené: produkujeme kvanta absolventů, kteří víceméně rovnou odcházejí na úřad práce, protože na trhu pro ně není uplatnění.

Další typický český strukturální problém je průměrná realizační doba větších infrastrukturních investic. U nás dosahuje 12 až 13 let a naprosto jsme kvůli tomu ztratili náskok před okolními zeměmi, a to zejména v dopravní infrastruktuře. Dalším příkladem věci, která nás brzdí, je mizerná výkonnost veřejné správy. To je sice problémem všude, ale u nás se to už léta nezlepšuje.

Dá se říct, že loňský nečekaně vysoký růst české ekonomiky je pro ČNB vlastně komplikací, protože je těžší obhajovat intervenční režim?

My říkáme, a to konzistentně, že jsme tady od toho, abychom dbali o cenovou stabilitu, kterou vyjadřujeme inflačním cílem dvě procenta ročně. Nyní se nenacházíme v situaci, kdy bychom byli blízko k tomuto cíli. To znamená, že chceme-li se mu přiblížit, nemůžeme jít cestou zpřísňování monetární politiky. To nedává žádný smysl. Roli hrají i další věci. Třeba s onou úžasnou kondicí české ekonomiky: musíme být rozumní a nepropadat euforii, protože rok 2015 byl výjimečný a nebude se opakovat. Neporosteme dál tempem pět procent, budeme rádi za dvouapůl- či tříprocentní růst.

Dá se spočítat, jak by loni nebo předloni české hospodářství rostlo bez intervencí ČNB?

Velice obtížně. Ekonomika není mechanický systém, není to stroj, který se dá přesně naprogramovat.

Někteří odpůrci intervencí ale tvrdí, že by Česko rostlo tak jako tak, i bez intervencí.

To nevylučuji, ale bezesporu by ekonomika rostla méně. Otázka taky je, jak robustní a udržitelný růst by to byl. Z analýz za rok 2014 nám vyšel vliv intervence ve výši zhruba třetiny růstu. V čase vliv asi vyprchává... Ale opakuji, my tu nejsme primárně od toho, abychom řešili růst, to je až náš sekundární úkol po zajištění cenové stability. Jestli se naplní naše prognóza, že se budeme postupně ke standardnímu cenovému růstu kolem dvou procent blížit ke konci letošního roku, bude načase seriózně uvažovat o opuštění stávajícího režimu.

BÝT PREMIÉREM? ŽIVOTNÍ ŠKOLA

Mluví se o vás jako o prakticky jistém příštím guvernérovi ČNB. Připravujete se nějak na tuto funkci?

Připravuju se na to tím, že pracuji v bankovní radě, snažím se být platným členem. To je ta nejlepší příprava. Ostatních zkušeností mám, myslím, dost. Uvidíme, je to na panu prezidentovi.

Považujete post guvernéra ČNB za jakýsi vrchol kariéry ekonoma?

Z hlediska praktického ekonoma je to určitě zajímavá příležitost. Agendy této instituce jsou široké, není to jen měnová politika - ta tvoří jen asi čtvrtinu pracovní náplně. Pak se ale zabýváme finanční stabilitou, dohledem, peněžním oběhem a platebním stykem... Je to mimořádně zajímavé pracoviště - osloví každého, kdo svůj profesní život věnoval praktické ekonomii nebo makroekonomii.

Kdy jste s Milošem Zemanem poprvé mluvili o možnosti, že byste stanul v čele ČNB? Spekulovalo se, jestli to nebyl v roce 2013 výměnný obchod: vy půjdete dělat premiéra úřednické vlády, za což vás média rozcupují, a pak vás prezident za odměnu jmenuje do čela centrální banky...

Tato interpretace je tak "strašně krásná", že bude v médiích žít navěky a já s ní nebudu bojovat. To prostě nemá cenu.

Takže to není pravda?

Nikdy jsem s Milošem Zemanem o žádných funkcích nemluvil. Pokud byly nějaké nabídky, přišly v rámci nějakého sledu událostí a já jsem na ně potom nějak reagoval.

A nelitujete toho, že jste tehdy funkci úřednického premiéra vzal?

Vůbec ne, naopak. Byla to úžasná zkušenost a životní škola. Myslím, že se nemám za co stydět. Samozřejmě to ukáže až čas, ale jsem přesvědčený, že jsme výrazně přispěli k tomu, že se podařilo posunout zdejší "blbou náladu" i některé ekonomické problémy či fungování státu trochu jiným směrem.

Jak dalece se s Milošem Zemanem shodujete v ekonomických názorech?

Nemyslím si, že bychom se nějak doktrinálně lišili, v něčem se shodneme, v něčem ne. Miloš Zeman je v zásadě liberál jakéhosi levicového střihu a keynesiánec. A to je mi blízké - také si nemyslím, že se všechno vyřeší samo pomocí neviditelné ruky trhu, to zjevně nefunguje.

Typická věc, v které se lišíme, je struktura zdanění: podle mě je lepší více zdaňovat spotřebu než práci, protože to je férovější. Čímž neříkám, že by nemělo existovat progresivní zdanění. Máme ale příliš zdaněnou práci kvůli odvodům na pojištění a myslím si, že by byl prostor na jejich snížení. Prospělo by to zaměstnatelnosti nižších příjmových skupin a dalo by se to kompenzovat vyšším zdaněním spotřeby a majetku, případně fyzických osob. Miloš Zeman naopak tvrdí, že je potřeba sociální pojištění zvýšit.

Současný guvernér Miroslav Singer se kvůli intervencím ocitl ve středu zájmu i těch médií, která si centrální banky do té doby nevšímala. Jste připravený na to, že se o vás třeba také bude psát jako o člověku, který pokračuje v okrádání lidí o úspory?

Samozřejmě, počítám s tím. Je to logická souvislost této role. ČNB není instituce, kde byste se stal populárním člověkem. Nicméně já už nemám žádné politické ambice, což je moje výhoda.

V polovině roku 2016 dojde k první obměně bankovní rady. Mandát vyprší hned dvěma členům. Víte už od prezidenta Zemana, zda do výběru nových členů budete moct mluvit?

Bavili jsme se o tom a ano, budu moct říct svůj názor.

Máte představu, kdo by se vám líbil jako kandidát do bankovní rady?

Ano, mám představu.

Jaký typ člověka by to měl být? Vadí vám třeba to, že dnes není v bankovní radě žádná žena?

Ne, to vůbec nevidím jako problém. To není o pohlaví, ale o práci a schopnosti tu práci vykonávat. Takže ano, představu mám, ale nebudu o ní hovořit.

Miloš Zeman se opakovaně vyjádřil, že člen rady, aby měl šanci na jmenování, musí být příznivcem eura a odpůrcem intervencí. Ovšem ve vašem případě druhou podmínku porušil. Trvá prezident na těchto podmínkách, nebo to byla jen nadsázka?

Nevím, to se musíte zeptat pana prezidenta, jestli si bude chtít u kandidátů ověřit, zda odpovídají jeho kritériím.

Takže vy na to nebudete hledět?

Předpokládám, že nebudu navrhovat lidi, kteří by byli doktrinálními odpůrci zavedení eura. Ale nebudu zkoumat jejich nadšení pro to či ono, protože v průběhu času může dojít ke změnám priorit a okolností, které bankovní rada bude muset řešit. A to, jestli intervence budou platit ještě půl roku nebo rok, je dílčí věc. Intervence tady nebudou trvale, to je jasné. To je přechodný režim a my se vrátíme k režimu řízeného plovoucího kurzu. Do eurozóny se stejně bude vstupovat až kdovíkdy a ČNB o tom nerozhoduje. Dokud tady ale budu já, rozhodně tomu nebudeme bránit.

CHCI STŘÍLET NAD CÍL

Podle prohlášení bankovní rady dojde k opuštění fixace kurzu nad 27 korunami za euro pravděpodobně na konci roku 2016. V té době už byste měl být guvernérem. Máte představu, jak a s jakým předstihem by se mělo ukončení kurzového závazku avizovat?

Metoda takzvaného exitu bude ještě předmětem podrobných a asi i složitých diskusí uvnitř banky a bankovní rady. Bude záležet na okolnostech, jaké budou v té době panovat na trhu. Možných scénářů je několik - jak jednoduchý, velmi transparentní scénář, tak nějaké fázované nebo méně transparentní.

Jasný je směr a cíl, což je vrátit se do normální situace bez trvale fixovaného kurzového závazku v momentě, kdy budeme mít výraznou jistotu, že po odchodu z tohoto režimu se nebudeme muset vrátit k něčemu podobnému. To znamená, že nebudeme ohroženi deflací apod. Za mě, a to zdůrazňuji, vidím potřebu jistého přestřelování inflačního cíle a pak si myslím, že budou vhodné podmínky pro odchod z intervenčního režimu.

Proč je pro vás osobně prognóza přestřelování dvouprocentního cíle tak důležitá?

My vždycky cílíme na běžící terč, tedy na prognózu na rok až rok a půl dopředu. A v případě této prognózy máte vždycky nějakou nejistotu. Abych měl jistotu, že budu střílet do cíle, budu proto radši, když mi měřidlo bude ukazovat, že střílím trošku nad cíl. Protože v ekonomice jsou, obzvlášť v dnešní době, rizika inflace spíše směrem dolů než nahoru. Tím samozřejmě vznikne i nějaký polštář pro případ, že koruna po opuštění závazku posílí. Ale jinak se usmívám představám o dramatickém posílení koruny ihned po tomto kroku.

O kolik tedy podle vás může koruna po opuštění intervenčního režimu posílit?

Trendově jistě koruna posilovat může, a pokud je to v souladu s reálnou konvergencí, je to v pořádku. Ale že by musela rychle a dramaticky posílit, si nemyslím. Lidé, kteří rozumějí trhu s měnami víc než já, dokonce říkají, že koruna klidně může i oslabit, protože v ekonomice nikdo nebude mít eura. Ta budeme mít my. A naše obrovská výhoda je, že pro globální hráče jsme malá nezajímavá zemička, o které se toho ve světě moc neví. Proto na nás mají limitované expozice. Silní hráči, kteří by nás mohli tlačit, nedostanou do korun takové množství peněz, které by potřebovali a které dostali třeba do švýcarského franku.

Neplatí ale spíš to, že čím více spekulativních peněz do koruny přiteče, tím menší bude tlak na její posílení, protože tito spekulanti se budou chtít korun co nejdříve po uvolnění kurzu zbavit a prodat je za eura, aby měli zisk?

Nám se to hodí. My budeme eura držet a nebudeme je prodávat za méně výhodný kurz, než za jaký jsme je koupili.

Jaké faktory tedy budou rozhodovat o tom, co se stane po exitu?

Krátkodobě to samozřejmě budou spekulace, ale my budeme přítomni na trhu a budeme bránit nějakým nesmyslným volatilitám jakýmkoliv směrem. Dlouhodobě to určuje konkurenceschopnost Česka a obchodní a platební bilance.

Podle průzkumu Svazu průmyslu se většina dotazovaných podniků obává po ukončení intervenční politiky posílení koruny na 25 korun nebo níže. Co byste jim radil? Mají se na rok 2017 na trhu zajistit proti kurzovému riziku?

Poslouchal bych to, co říká ČNB. Jsme velmi transparentní centrální banka a dáváme k dispozici informace, z kterých lze vyčíst, jak uvažujeme a jak situaci hodnotíme. Naprostá většina klíčových exportérů má navíc velmi dobrý přirozený hedging tím, že má velkou část vstupů z dovozu za eura nebo je za eura kupují, i když jsou domácí provenience. Z tohoto pohledu si nemyslím, že mají velkou potřebu se nějak extra dál zajišťovat. Dobré podniky počítají s tím, že koruna nebude věčně stát tolik jako dnes a že pokud česká ekonomika bude fungovat dobře a nebudeme mít vysokou inflaci, koruna postupně posílí.

 

Jiří Rusnok (55)

- Vystudoval Národohospodářskou fakultu na pražské VŠE.
- Po studiích působil ve Státní plánovací komisi a na ministerstvu pro strategické plánování.
- V letech 1992 až 1998 pracoval jako poradce v Českomoravské konfederaci odborových svazů.
- V roce 2001 nahradil v Zemanově vládě na postu ministra financí Pavla Mertlíka, později byl ministrem průmyslu a obchodu.
- V roce 2003 opustil politiku a několik let pracoval ve vedení ING Penzijního fondu.
- Během politické krize v roce 2013 se stal premiérem úřednického kabinetu.
- Od roku 2014 je členem bankovní rady ČNB.


Firmy budou muset přidávat, i když to nerady slyší. Jinak si neudrží kvalitní pracovníky, tvrdí zřejmý budoucí šéf ČNB.

Foto: Lukáš Bíba

Související