24 hodin v Gdaňsku: Loděnice, které se zasloužily o pád komunismu, ožívají kulturou

Obrovský prostor loděnic prochází velkou revitalizací a na jejich místě by měla vzniknout nová, moderní část města plná zajímavých bytů, galerií a restaurací. V loňském roce bylo v areálu otevřeno velkolepé Evropské centrum Solidarity, v němž je umístěno nejen muzeum, ale také knihovna a výstavní i kongresové prostory.

O muzeu Solidarity se začalo mluvit již v roce 1998, ale rozhodnutí o jeho výstavbě padlo až v roce 2007. Soutěže o výstavbu Evropského centra se zúčastnilo 58 týmů, ale nakonec zvítězilo architektonické studio z Gdaňsku, které vsadilo na jednoduchost a jako hlavní výrazový prostředek zvolilo "rezavou" ocel, jejíž barva připomíná trup použitých lodí.

Stavba muzea byla dokončena v loňském roce a celý projekt vyšel na 55 milionů eur, přičemž polovinu zaplatila Evropská unie a polovinu hradilo město. Zajímavá je také "politika" vstupného - první dva měsíce bylo muzeum otevřeno pro veřejnost zcela zdarma a za tu dobu ho navštívilo více než sto tisíc návštěvníků, především obyvatel Gdaňsku.

Příběh Solidarity

Hnutí Solidarita, které výrazně ovlivnilo dění ve střední Evropě, tak získalo odpovídající památník, jenž odráží jeho mimořádný význam. Všechno začalo v létě roku 1980. Polsko tehdy zasáhla vlna stávek, které postupně ochromily celou zemi.

Rozhodující roli sehráli dělníci z gdaňských loděnic v čele s tamním elektrikářem Lechem Walesou a postupně se jim podařilo s komunistickou vládou vyjednat a podepsat kolekci požadavků, přičemž tím nejdůležitějším byl vznik nezávislých odborů.

Vzápětí bylo založeno odborové hnutí Solidarita, do kterého během několika měsíců vstoupilo deset milionů polských dělníků. Lídr Solidarity a pozdější polský prezident Lech Walesa stále žije v Gdaňsku ve své vile na okraji města, před deseti lety bylo na jeho počest přejmenováno gdaňské letiště na Letiště Lecha Walesy.

Obnova industriálního prostoru

V devadesátých letech 20. století ztratily loděnice význam a místo 20 tisíc lidí v nich pracovaly pouze dva tisíce. Začalo se uvažovat o jejich kompletním zbourání, ale proti tomu se postavili aktivisté, kteří chtěli stavby včetně monumentálních jeřábů zachovat jako ikonickou součást města a najít působivému areálu novou náplň.

Už roku 2002 se ve městě vytvořila skupina umělců, kteří přeměnili několik budov na galerie a kluby. O dva roky později kulturní skupina Wyspa převzala jednu halu sloužící k výrobě lodí a proměnila ji v další výstavní prostory. Ale pak se přerod industriálního prostoru zasekl, neboť na více změn je zapotřebí mnoho nových investic. Radnice Gdaňsku doufala, že by jí mohl pomoct titul evropského města kultury pro rok 2016, o který vehementně usilovala, ale polská komise nakonec vybrala slezskou Vratislav.

Nejkrásnější město hanzy

Město Gdaňsk sehrálo také významnou roli v době druhé světové války, neboť právě zde padly první výstřely při napadení Polska v září 1939 (na poloostrově Westerplatte připomíná tuto událost památník). Daleko horší čas ovšem přišel na konci války. Gdaňsk byl jako "německé" město odsouzen k totální demolici, a byť měl po válce připadnout Polsku, sovětská armáda ho téměř celý zničila.

A ještě jeden historický detail, který Gdaňsk propojuje s Prahou. Za okamžik založení města je považován rok 997, kdy na místo přijel pražský biskup Vojtěch, v Evropě známý spíše jako Adalbert.

Tatar wolowy

Gdaňsk nemá typickou regionální kuchyni, neboť veškeré jeho obyvatelstvo bylo po válce odsunuto do Německa a město osídlili noví obyvatelé z celého Polska. Proto jsou zde k dostání všechny možné polské speciality, ať už je to kyselá polévka s vajíčky a párky zvaná žurek, tradiční pirohy plněné masem nebo sušenými hřiby, či stále oblíbenější "tatar wolowy", který se v mnoha lepších restauracích podává v zajímavých gurmánských kombinacích, třeba s restovanými hříbky či s kaviárem.

Nejrozšířenějším jídlem zůstávají svěží a lahodné matjesy, připravované tradičně ze sleďů. Matjesy je možné ochutnat v mnoha úpravách, naložené jen v oleji s kuličkami pepře, se smetanou, jablky a cibulí či s hořčičnými semínky.