Přezdívá se mu novodobý Edison. Podobně jako slavný tvůrce žárovky i německý vynálezce a úspěšný podnikatel Artur Fischer vytvořil více než 1100 patentů. Hledáním řešení různých problémů zasvětil celý život. Nejvíce Fischera proslavila jeho hmoždinka, která spatřila světlo světa v 50. letech minulého století. V továrních halách Fischerovy společnosti Fischerwerke se tohoto revolučního kotvicího prvku denně vyrobí kolem 14 milionů kusů.

Pro 95letého Fischera ovšem vynalézání nových věcí není jenom povoláním, nýbrž i celoživotní vášní a způsobem myšlení, které ho neopustily ani ve vysokém věku. Většina jeho přelomových vynálezů totiž vychází z jeho vlastních zkušeností s něčím, co nefungovalo, jak by mělo. A místo toho, aby v něčem takovém viděl nepřekonatelný problém, nepříjemnosti přetavil v inspiraci, díky níž nakonec vynalezl nový a zlomový produkt. "Nejsem žádný domácí kutil. To je někdo, kdo náhodou sestrojí něco pro svou vlastní potřebu. Pouze skutečný vynálezce už od samého začátku uvažuje o marketingu a distribuci," uvedl loni pro německý list Die Welt.

Překonat všechny obtíže

Cesta k přezdívce "Edison současné doby" ovšem u kutilství začínala. Vynalézání nových věcí propadl už v dětství. Narodil se 31. prosince 1919 do rodiny krejčího ve vesnici Tumlingen, která leží nedaleko od Stuttgartu. Ačkoliv se rodina potýkala s finančními problémy, matka malého Artura v jeho zájmech všemožně podporovala. Když se například rozhodl, že si sestaví akvárium, matka si přibrala ještě jednu práci, aby vydělala na materiál.

Stejně tak svého syna finančně podporovala během doby, kdy navštěvoval základní a později také střední školu. Když si ovšem během práce poranila ruku, Fischer školy zanechal a rozhodl se, že se vyučí. V 15 letech se přestěhoval z rodné vesnice do Stuttgartu, kde se v jednom podniku začal připravovat na kariéru stavebního zámečníka.

Brzy se však dospívajícímu Fischerovi začalo stýskat a chtěl se vrátit domů. Jeho otec mu ale v jednom z dopisů napsal, že pokud přijede do rodného Tumlingenu, do domu ho nepustí. Tvrdé stanovisko Fischera naučilo, že v životě je nutné překonat i ty věci, které nemusí být zrovna příjemné. Právě to mu nakonec pomohlo i v pracovní kariéře. Uvědomil si, že všechny problémy, které ztěžují život, je možné překonat díky inovativním nápadům.

V roce 1938 Fischer narukoval k luftwaffe. Kvůli malému vzrůstu a špatnému zraku se ale nemohl stát pilotem a skončil u pozemního personálu. Časem se však k létání přece jen dostal. Absolvoval parašutistický výcvik. Dokonce se zúčastnil bojů u Stalingradu. "Více než jednou jsem o milimetr utekl smrti," svěřil se před deseti lety německému časopisu Technology Review. Když čelil každodenním hrůzám války, vzpomínal na slova své matky. Ta ho totiž před odjezdem na frontu ujistila, že se vůbec nemusí bát. Že se určitě vrátí zpět.

Zoubky na scéně

Po návratu z britského zajetí se krátce živil jako technický asistent. V roce 1948 se rozhodl postavit na vlastní nohy a založil společnost Fischerwerke. Souběžně s tím se také oženil a záhy se mu narodila dcera Margot. Právě v této době se zrodil jeho první vynález, který Fischer dokázal také úspěšně prodat. A inspirací se mu stala právě příhoda z vlastního života.

Když si chtěl Fischer pořídit fotku své čerstvě založené rodiny, fotografka odmítla v temném podkrovním bytě použít magneziový blesk, neboť se obávala, že by mohl v místnosti způsobit požár. A rozený vynálezce si řekl, že takový problém musí překonat.

V roce 1949 sestrojil bezpečný blesk synchronizovaný přímo s fotoaparátem. "Pořídit dobrou fotografii v té době zkrátka nebylo možné, ale já jsem chtěl mít obrázek své dcery. Řekl jsem si, že pokud všechny dostupné možnosti selžou, tak si prostě sestrojím vlastní blesk. A také jsem to udělal," vzpomíná Fischer na vznik svého prvního úspěšného produktu. O ten se začala zajímat i fotografická firma Agfa, jež s Fischerem uzavřela exkluzivní smlouvu.

Světový věhlas podnikateli ovšem přinesl až malý kus plastu, který výborně posloužil k zavěšování různých předmětů na zdi. V roce 1958 Fischer uvedl na trh vylepšenou podobu hmoždinky. Ta se prosadila díky tomu, že na rozdíl od své předchůdkyně dokázala zabránit vyvracení šroubu ze zdi. Fischer pro výrobu použil nylon, který byl sice drahý, měl však jednu zásadní výhodu: bylo možné ho snadno roztáhnout. Když se tak do nylonové hmoždinky zašrouboval vrut, svou velikostí plastovou tubičku roztáhl a pomocí dvou malých zoubků se hmoždinka ve vyvrtané díře pevně uchytila. Všechny předchozí hmoždinky byly z kovu a povrch měly hladký.

Díky jednoduchému zlepšení Fischerovy hmoždinky nahradily všechny předešlé varianty, a staly se tak nejžádanějším kotvicím materiálem na světě. Úspěch u profesionálních stavitelů, ale i u domácích kutilů nebyl však rozhodně samozřejmý. V roce 1963 čelil Fischer kritice právě kvůli použitému materiálu, neboť podle jedné z výhrad by nylon nemusel odolat všem rozmarům počasí. Fischerovy hmoždinky se dokonce přestaly používat pro venkovní práce.

Aby německý vynálezce svůj výrobek obhájil, vyhledal stavbu, na níž byly jeho hmoždinky použity poprvé. Požádal inženýry z Technického kontrolního sdružení, které v Německu dohlíží na kvalitu produktů, aby hmoždinky prozkoumali. Po čtyřech hodinách bylo jasno. Fischerův vynález je zcela v pořádku.

Vynálezcem až do smrti

Po revoluční hmoždince Fischera vynalézavý duch neopustil a přišel s dalšími nápady, zejména v oblasti spojovacích a kotvicích materiálů. Známá je však také jeho stavebnice pro děti Fischertechnik, kterou původně sestrojil jako dárek pro děti svých klientů. Po uvedení na trh v roce 1965 se stala bestsellerem. Umožnila dětem z malých součástek stavět prakticky cokoliv od malých autíček až třeba po traktory nebo ruská kola.

Ve vedení společnosti zůstal Artur Fischer do roku 1980, kdy každodenní řízení firmy přenechal svému synu Klausovi. Ten firmě, jejíž obrat loni dosáhl 661 milionů eur, šéfuje dodnes. Rodinný podnik nyní zaměstnává 4160 pracovníků a spadá pod něj 43 poboček po celém světě. Hlavním sortimentem jsou kotvicí materiály, ale dodává i řešení pro interiéry automobilů nebo poskytuje služby v oblasti poradenství.

Ačkoliv Fischer už obtížně vstává z postele, do firemního sídla, které se nachází v jeho rodném Tumlingenu, stále pravidelně dochází. A přemýšlí nad tím, jaké problémy by ještě mohl svými vynálezy překonat. "Být vynálezcem je sice někdy obtížné, když svou práci ale děláte dobře, můžete prožít opravdu pěkný život," říká.


 

Fischerwerke GmbH & Co. KG

- Firmu založil v roce 1948 Artur Fischer.
- Jejím nejúspěšnějším produktem je hmoždinka, kterých firma denně vyrobí až 14 milionů kusů.
- Vedle hmoždinek společnost vyrábí další kotvicí a spojovací materiály, například ocelové kotvy nebo lepidla.
- Loni dosáhl obrat společnosti 661 milionů eur. Firma má 4160 zaměstnanců.

 

14 milionů
Tolik hmoždinek se každý den vyrobí v továrních halách společnosti Fischerwerke.


"Skutečný vynálezce už od samého začátku uvažuje i o marketingu," řekl Artur Fischer.


Stavebnice Fischertechnik byla původně zamýšlená jako dárek pro děti obchodních klientů. Po uvedení na trh se však stala bestsellerem. Firma ji vyrábí dodnes.

 

Foto: Getty Images, archiv

Související