Úzkou štěrbinou se řítí několik vesmírných stíhaček, jejichž motory vydávají futuristické zvuky. Tu se náhle ozve výstřel a diváky vzápětí ohluší exploze. A to vše doprovází burácející hudba. Atmosféru závěrečné scény čtvrté epizody Hvězdných válek poprvé před 40 lety umocnil zvukový systém Dolby Stereo. Americký podnikatel a vynálezce Ray Dolby se vedle dodávek zvukových technologií pro nahrávací společnosti a filmový průmysl se svou firmou Dolby Laboratories proslavil i díky odstranění nepříjemného šumu z audiozáznamů.

Dolby svůj byznys postavil na licencích a patentech. Díky nim se jeho majetek před jeho smrtí v roce 2013 vyšplhal na 2,4 miliardy dolarů, což mu v žebříčku časopisu Forbes zajistilo místo mezi první dvoustovkou nejbohatších lidí světa.

Ze školního kroužku k prvním patentům

Dolbyho čtyřkanálový prostorový zvuk přinesl zásadní přelom v dějinách filmového zvuku. Zvukařům se otevřely nové možnosti, jak audioefekty zasáhnout diváka a jak mu nabídnout mnohem kvalitnější zážitek. "Přirovnal bych to k přechodu z černobílého filmu na barevný," prohlásil po smrti Raye Dolbyho o jeho vynálezu Walter Murch, uznávaný zvukař a filmový střihač.

Nic z toho by ovšem nebylo, kdyby syn Earla Miltona Dolbyho a Esther Strandové, narozený v roce 1933 v Portlandu, už v dětství nepropadl zálibě ve všechno, co souvisí se zvukem. Měl k tomu předpoklady. Jako dítě hrával na klavír a na klarinet a touha dozvědět se, jak hudební nástroje vlastně vydají pro ně typická zabarvení, ho přivedla k bližšímu zájmu o samotný zvuk. "Fascinovala mě technologie hudby: jak třeba fungují varhany, jak vzniká vibrace z rákosového plátku na mém klarinetu? Proč zkrátka věci znějí tak, jak znějí," vzpomínal Dolby v roce 1988 pro The Los Angeles Times.

Dětskou zvídavost se Dolbymu povedlo velmi rychle překlopit na profesionální úroveň. V pouhých 16 letech už pracoval v technologické firmě Ampex, do níž ho přivedlo tak trochu štěstí. V té době studoval střední školu, kde docházel do audiovizuálního kroužku. V létě roku 1949 zazvonil jeho vedoucímu telefon a na druhém konci sluchátka se ozval zakladatel Ampexu Alexander M. Poniatoff s tím, že shání filmového promítače. Volba padla právě na mladého Dolbyho. Záhy se ovšem ukázalo, že v "klukovi z audiovizuálního kroužku" dřímá obrovský talent, kterého je "jenom" na filmového promítače škoda. Dolby se tak uchytil v oddělení inženýrů. "Měl jsem ve škole tak dobré výsledky, že jsem si nemusel dělat starosti s přijímačkami na vysokou. Proto jsem na střední pobýval tři hodiny denně, v Ampexu pět hodin," popisuje Dolby. Vytrvalá práce mu po dvou letech dokonce přinesla první patent.

V době, kdy Dolby pracoval v Ampexu, firma v utajení vyvíjela technologii, jež by dovedla zaznamenat televizní vysílání. Zvěsti o projektu se doslechl také Dolby, a když v dubnu roku 1952 narazil ve vestibulu firmy na Charlese Paulsona Ginsburga, který měl vývoj zařízení na starosti, snažil se od něj vyzvědět, co se jen dalo. S Ginsburgem si padli do oka a Dolby pro něj začal pracovat. Po dokončení školy pak v jeho týmu zůstal nastálo. Skupině vývojářů se sice podařilo sestrojit nahrávací zařízení, které dokázalo na magnetickou pásku zaznamenat černobílý obraz, ten byl však velmi nedokonalý. Nedalo se z něj vlastně poznat, jestli je na obrazovce kůň, nebo člověk. Problém nakonec vyřešil právě Dolby. Jenže krátce nato musel firmu opustit, když jej povolala armáda.

Vojenského drilu ovšem zůstal ušetřen, neboť vyučoval inženýrství na vojenské škole v St. Louis. Po návratu z vojny začal studovat na Stanfordově univerzitě a do Ampaxu se vrátil jen na "poloviční úvazek", tři dny v týdnu pracoval, zbytek studoval. Promoval v roce 1957, kdy svého prvního zaměstnavatele rovněž definitivně opustil.

Sen o zvuku bez šumu

Jeho další kroky směřovaly do Velké Británie, kde pokračoval ve studiích na univerzitě v Cambridgi. O čtyři roky později ji opustil s doktorátem z fyziky v ruce. Jednou během četby nedělních novin narazil čerstvý absolvent na inzerát organizace UNESCO. Ta zrovna pátrala po odborníkovi, který by indické vládě pomohl vybudovat novou laboratoř pro rozvoj vědeckých a průmyslových přístrojů. Dolby se přihlásil a místo získal.

Právě v Indii se jeho zvídavost obrátila ke špatné kvalitě zvukových nahrávek. Pokud zrovna neobjížděl tamní průmyslové a vědecké instituce, sezval si do svého bytu skupinku místních hudebníků a pořizoval záznam jejich produkce. Znepokojoval ho ovšem šum, jenž z každé nahrávky zněl natolik silně, až to poslech hlavně v tichých pasážích znepříjemnilo. Rozený vynálezce proto chtěl šum na nahrávce co nejvíce utlumit.

Dolby nebyl prvním, kdo se o redukci šumu pokusil. Žádnému jeho předchůdci se ovšem nikdy nepodařilo nepříjemný zvuk eliminovat, aniž by přitom nepoškodil i původní nahrávku. "Byl to sen," přiznal Dolby, když přibližoval, jak obtížný úkol před ním stál. Záhy si uvědomil, že rušivý šum z pásek vytěsní tehdy, když "problémové" pasáže nahraje hlasitěji a při přehrávání je utlumí. Tím hladina rušivého elementu klesne na přijatelnější mez.

Sen si splnil, ale ještě musel rozšířit redukci šumu tak, aby se stala běžnou součástí každé nahrávky, a navíc na tom vydělat peníze. Poté co se v polovině 60. let vrátil zpět do Velké Británie, založil společnost Dolby Laboratories. A ta začala revoluční způsob zvukového záznamu prodávat nahrávacím společnostem pod názvem Dolby A. Jako první si systém vyzkoušela londýnská společnost Decca Records, která v roce 1966 uvedla na trh Mozartovy klavírní koncerty pořízené v Dolbyho formátu. Londýnská nahrávací studia si začala brzo uvědomovat jeho výhodnost a na novou technologii redukce šumu začala postupně přecházet. V roce 1972 až 42 společností v britské metropoli používalo toto řešení. A krátce nato se Dolbyho jméno objevilo rovněž ve studiích v jeho rodných Spojených státech.

Dolbyho první komerčně úspěšný vynález ovšem využili pouze profesionálové, proto společnost začala vyvíjet levnější verzi, která by se mohla rozšířit i v běžných domácnostech. Tak vznikl systém Dolby B, který každému laikovi umožnil pořizovat zvukové záznamy v patřičné kvalitě.

Já jsem Dolby!

Rozšíření technologií mezi širokou veřejnost nakonec Dolbymu umožnilo postavit obchodní strategii na patentech, kterých jeho firma vytvořila na čtyři tisíce. Pokud totiž výrobci audiokazet a přehrávačů chtěli prodávat produkty s populární redukcí šumu, nezbylo jim nic jiného než si od Dolbyho společnosti koupit licenci. Právě tento byznysmodel vedl k tomu, že se na každé audiokazetě a na každém přehrávači objevilo Dolbyho jméno. Prodávat licence přímo výrobcům bylo také snazší. Kdyby si Dolby postavil podnikání na procentech z prodeje, musel by složitě hlídat celosvětový prodej kazet. Takto se mohl spolehnout na relativně stabilní příjmy od výrobců a ještě si mohl ohlídat kvalitu.

V podstatě stejným způsobem si Dolby podmanil také provozovatele kin. Po úspěchu s Hvězdnými válkami si uvědomil hodnotu svého jména a všechny biografy, které investovaly do jeho zvukového systému, rovněž získaly speciální "Dolby certifikát". To se později ukázalo jeho velmi efektivní strategie. Filmoví diváci právě tato kina, jež byla zárukou bohatšího zážitku, začali aktivně vyhledávat. Provozovatelé kin a producenti tak začali s Dolbyho jménem pracovat i v rámci propagace. Své jméno tím Dolby změnil ve velmi žádanou obchodní značku, jejíž různých variant si firma registrovala bezmála 800 v 96 zemích světa.

Obavy ze smrti

Po zavedení přelomových vynálezů na trhu se zvukovými nahrávkami a ve filmovém průmyslu Dolbyho společnost i nadále inovovala dosavadní technologie. Postupně tak zlepšovala i svá předcházející zařízení. Už v průběhu 80. let Dolby dovedl přenést prostorový zvuk z kin také do domácností. S premiérou snímku Batman se vrací, jehož zvukaři využili nový formát Dolby Digital, opět zlepšil kvalitu filmového zvuku. V této době se přitom musel potýkat s vážnou konkurencí, neboť jenom o dva roky později vědec Terry Beard přišel se zvukovým systémem Digital Theater Systems, známým pod zkratkou DTS.

Důležitý zlom pro Dolbyho společnost ovšem přišel v roce 2005, kdy vstoupila na burzu. Do té doby firma patřila pouze Dolbymu, čímž v ní dokázal držet inovativního ducha a inženýrskou firemní kulturu. Nemusel se do té doby ohlížet na očekávání akcionářů a investoval peníze do vývoje a razil obchodní strategii založenou na licencování a patentech.

Ostatně firma v té době byla v dobré kondici. Díky dvaceti- až čtyřicetiprocentním maržím a licenčním poplatkům, jejichž průměrná výše činila 75 centů za každý výrobek nesoucí Dolbyho jméno, její roční výnosy přesahovaly 200 milionů dolarů.

Když se novináři časopisu BusinessWeek Dolbyho ptali, proč se po několika desítkách let rozhodl nabídnout akcie firmy veřejnosti, vyznal se z obavy ze své smrtelnosti. Tehdy mu bylo 72 let. "Nastala vhodná doba, abych se svého dítěte vzdal," uvedl.

Žil ještě dalších osm let. Zemřel v roce 2013, kdy ho v 80 letech porazila Alzheimerova choroba a akutní leukemie. Přestože obdržel několik ocenění, jeho jméno si lze přečíst na milionech zvukových přístrojů a jeho jmění přesahovalo dvě miliardy dolarů, zůstal věrný výzkumu. "Nikdy jsem nebyl zlatokop ani jsem netoužil po Oscarech nebo po něčem podobném. Můj instinkt mi napovídal, jak by měly být problémy řešeny. Všechno ostatní jenom přišlo spolu s tím."

 

2,4 mld. USD
Na takovou částku odhadl v roce 2012 časopis Forbes majetek vynálezce a podnikatele Raye Dolbyho.

Dolby Laboratories

- Firmu založil Ray Dolby v roce 1965 v Londýně.
- Je předním dodavatelem zvukových technologií pro nahrávací a filmový průmysl a výrobce spotřební elektroniky.
- V současnosti firmu ovládají Dolbyho potomci.
- Nyní má přes 1600 zaměstnanců.
- Loňské tržby činily zhruba 960 milionů dolarů. Více než 90 procent příjmů pochází z licencí.
- Tržní kapitalizace firmy dosahuje 3,3 miliardy dolarů.


Scéna z filmu Blízká setkání třetího druhu, v níž lidé pomocí hudby rozmlouvají s mimozemšťany, prokázala, kam až sahají možnosti nové zvukové technologie Dolby Stereo.

Ray Dolby svými vynálezy přinesl revoluci do výroby elektroniky.

Foto: Profimedia.cz, archiv

Související