I když by se mohlo zdát, že má česká advokacie čtvrtstoletí po svém vzniku důvod k velkým oslavám "svobody", je tomu naopak. Současné dění je daleko od klidných vod. Namísto rozumné spolupráce na jedné "lodi" se blížíme nekontrolovaně spíše k náročnému splavu.

Advokátní komora má dlouhodobě nezáviděníhodnou pozici. V očích ostatních právnických profesí je gigantem, kterému je třeba ubrat z výsad tak, aby se měli dobře všichni. V očích populistických ministrů zase byla účinným beranidlem na brány voličské přízně. Jako by se vytrácel hlavní smysl povolání advokáta jako takového - právní pomoc. Je to právě advokát, kdo má dnes a denně právo v ruce. Je to taky advokát, kdo je (bez nadsázky) nezávislý na moci. Nejde po přízni médií, představených anebo voličů.

Ano, někteří advokáti rozhodně nejsou kladní hrdinové a možnosti výdělečného advokátního byznysu se také vymkly původnímu záměru. Přesto nám svobodná advokacie nabízí jistotu, že se alespoň někdo bude bít za naše práva bez ohledu na politickou či ekonomickou situaci. Jistotu, že to bude osoba, kterou je možné hnát k odpovědnosti, pokud pochybí, a která má pro takové případy vždy pojištění. Tedy servis, který nám málokdo jiný zajistí.

Související