Je neuvěřitelně dusná letní noc, ale inscenace 2400 let staré hry dramatika Aristofana zaplnila starořecký amfiteátr Epidaurus až po okraj. Dokazuje to, že ani ubíjející ekonomická krize Řekům nezničila vztah k divadlu.

Když mají Řekové hlouběji do kapsy, raději oželí kino a jiné služby – zato prodej vstupenek do divadla vytrvale roste. Přesto divadla zápasí, aby pokryla náklady. Řada z nich hercům ani neplatí.

Dokonce i ve starověkých dramatech Řekové zachycují záblesky podobného soužení, jaké nyní zažívají. Platí to i o Aristofanově politické komedii nazvané Ženský sněm, v němž ženy ovládnou Atény a nastolí zde režim připomínající komunismus.

V inscenaci je hlavní ženská postava oblečená podobně jako horlivá předsedkyně řeckého parlamentu Zoe Konstantopoulová. "Co se peněz týče, žijeme v horších časech, ale divadlo bych nikdy neopustila. Svým způsoebm kultura vychovává. A to je nenahraditelné," říká Maria Tsilibiová, učitelka a jedna z dvaceti tisíc diváků, kteří se na inscenaci Ženského sněmu přišli podívat. "Je to důležitá součást naší historie."

Samotné pojmy divadlo, tragédie a komedie pocházejí z Řecka, přesněji ze zlatého věku Atén v období okolo pátého století před naším letopočtem. Tehdy dramatici Aristofanés, Sofoklés, Aischylos právě v amfiteátrech, jako je Epidaurus, zkoumali lidskou povahu.

"Šetřím na kinech, alkoholu, večírcích, ale ne na divadle," říká student Spyros Giannakakos. "Divadlo je naše národní chlouba. Může nám přinést katarzi a právě tu dnes potřebujeme."

Katarze – ve starořeckém divadle klíčový pojem – člověka vnitřně očišťuje, často ale vyžaduje oběť. Na to upozorňují herci i majitelé divadel, když popisují chmurnou situaci na místní scéně.

"Diváci jsou věrní a stále jich přibývá. To ale na věci nic nemění. Inscenace obecně vznikají s velmi nízkými rozpočty a zejména mladší herci nedostávají zaplaceno," tvrdí generální tajemník řeckého hereckého svazu Nikos Chatzopoulos.

Podle něj nezaměstnanost mezi herci dosahuje závratných 92 procent. Přesto z uměleckých škol každoročně vychází zhruba 500 herců.

Podle Marie Kryouové, editorky divadelní sekce nejpopulárnějšího průvodce po řecké metropoli Athinorama, počet inscenací uváděných v celém Řecku během příští sezony stoupne z 858 na zhruba 1000.

"Lidé stále chodí do divadel, protože vstupenky jsou mnohem levnější než dřív. Majitelům divadel se ale provoz nevyplácí. Odhadem jen patnáct divadel pokryje náklady," dodává Dimitris Fotopoulos, manažer divadla Athina Theatre.

Ještě hůře jsou na tom kina. "Oficiální údaje ukazují jednoznačný pokles v prodeji vstupenek," tvrdí Annie Kazerouová, mluvčí Řeckého filmového centra. "V roce 2010 se prodalo 11,7 milionu vstupenek, vloni jen 8,9 milionu. A také letos, přestože do kin vstoupilo několik ambiciózních hollywoodských filmů, jsou čísla opět nižší," dodala mluvčí.

Upozornila také, že kinům ublížilo, když vláda v létě zavedla kapitálovou kontrolu omezující výběr hotovosti.

V důsledku nové dohody s věřiteli, o níž nyní Řecko jedná s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem, stoupne DPH z prodeje vstupenek do kin na 23 procent.

DPH z prodeje lístků do divadla naopak klesne na pouhých 6 procent, což má podpořit místní uměleckou scénu.

V důsledku toho například hudební klub Gazarte a koncertní sál Athinon Arena nyní raději než hudbu uvádějí divadelní inscenace.

Vstupenky na hry se známými herci, které stávaly 20 až 40 eur, se prodávají za 10 až 25 eur – v případě výjimečných slev ještě levněji. Vstupenka do kina stojí 5 až 8 eur.

Giannis Zouganelis, jeden z nejznámějších řeckých herců a také jeden z protagonistů inscenace Ženského sněmu, má pro lásku svých krajanů k divadlu jednoduché vysvětlení.

"Lidé ho potřebují," řekl. "Jestliže se divadlu nebudou věnovat Atény, kdo zbývá? Holanďané? Ti mají tulipány a krávy. My máme divadlo."