S ošklivými myšlenkami je to jako s prdy. Každý je máme, ale nutně je neventilujeme na veřejnosti. Nepředstíráme, že neexistují. Víme, že není zdravé držet je v sobě. A že když jim dáme průchod, přinese to chvilkovou úlevu. Ale nevypouštíme je hlasitě, demonstrativně až pyšně, v místnosti plné lidí. Konec konců i oni mají ty svoje a naše je nemusí zajímat. Aspoň tak to tedy platí ve slušné společnosti.

Má se to tak i s názory na přistěhovalce. Všichni v sobě neseme do určité míry předsudky, obavy o ztrátu pohodlí, strach z konfliktů. Přejeme si, aby u nás uprchlíků moc neskončilo, a pokud nějací ano, tak aby to nebylo v naší čtvrti nebo v naší ulici. Ale nahlas to neříkáme. Nebo jsme to aspoň dlouho neříkali. Někteří se s takovými myšlenkami perou dokonce i sami v sobě. Ono není jednoduché si je připustit, vždyť pak kazí představu, kterou o sobě máme. Že jsme dobří a velkorysí lidé.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se