V souvislosti s válkami se často spekuluje, zda velké konflikty, navzdory všem hrůzám, přece jen nepřinášejí růst ekonomiky nebo nové objevy a technologický pokrok daný už samotnými velkými investicemi do zbrojní výroby. 

Často se připomíná druhá světová válka a skok vpřed například v jaderné energetice či raketové technice. Při bližším pohledu se však ukazuje něco trochu jiného. Atomová fyzika učinila velké pokroky už ve třicátých letech a atom byl rozštěpen v roce 1939. Nebýt války, zrodila by se zřejmě jako první jaderná elektrárna a nikoliv bomba.

Pokud jde o rakety, tak i s těmi se začalo experimentovat dávno před propuknutím konfliktu a je otázka, zda válka kosmické lety přiblížila či oddálila.

Samotná ekonomika druhou světovou válkou většinou utrpěla. Celkové škody se dnes vyčíslují částkou tří až pěti bilionů předválečných dolarů, přičemž HNP v USA v roce 1939 představoval 90 miliard dolarů. Badatelé Richard Baldwin a Charles Wyplosz při psaní knihy o evropské integraci sestavili tabulku, která dává představu, do jakého roku - měřeno ekonomickým výkonem - se jednotlivé země v roce 1945 propadly. Ačkoliv tato statistika nemusí být úplně přesná, v zásadě poskytuje reálný obraz. 

Zatímco ve Velké Británii či Švédsku za války HDP mírně vrostl, Dánsko a Norsko se už o něco propadly. Belgie klesla do roku 1924, Nizozemsko do roku 1912 a Německo rovnou o čtyřicet let. I když se pak dokázalo během šesti let postavit na nohy. Státy jako Francie či Rakousko se na čas “ponořily” až do 19. století. Pro Sovětský svaz podobný výpočet neexistuje, všeobecně se však odhaduje, že hospodářsky ztratil nejméně deset let.

Teoreticky ale mohl posílit, protože poničená Evropa se hroutila a existovala možnost, že se v ní položí sám kapitalistický systém.

Vývoj také nebyl rovnoměrný. Konjunkturu zaznamenali v Latinské Americe a Kanadě a prudký vzestup (podobně jako za první světové války) v USA, které se za války definitivně proměnily v hospodářskou i vojenskou supervelmoc.

Vždy ale šlo o země, jejichž územím se válečné operace vyhnuly. Nicméně i tam, kde tehdy zbohatli, se roztočily tiskárny na peníze a velké konflikty tak v rozhodující míře přispěly k prosazení politiky žití na dluh.

A dnes? Když nic jiného jsou moderní války nesmírně drahé. I v případě, že jsou vítězné a bojuje se mimo vlastní území. Americký historik Hugh Rockoff s odkazem na výpočty ekonomů připomíná, že jen válka v Iráku včetně náhrad veteránům přijde daňové poplatníky na tři biliony dolarů. Což je asi šestina tamního HDP.

Související